Pohřbený obr

Snové putování starých manželů Axla a Beatrice mlhou zapomnění kdesi v dávné Anglii. Kniha velmi těžce uchopitelná a přec tak krásná. Byť mne asi tak do první třetiny nesmírně rozčilovaly dialogy v rádoby "archaickém duchu", nakonec jsem se jim podvolila a nechala se unášet po dávno vyšlapaných a zase zapomenutých stezkách, horských ubočích, temných lesích plných nebezpečí a obrů, po řece jen zdánlivě klidné a přívětivé. Je to příběh přinášející plno zneklidňujících otázek a ještě úzkostnějších odpovědí. Příběh hledání, lásky, zapomnění, viny, odpuštění, prazvláštních setkání i hrdinských činů. A měla-li bych si vybrat, s kterým hrdinou z této knihy bych putovala já, byl by to Sir Gawain se svým stařičkým koněm Horácem. Byl mi z nich tak nějak nejbližší...

Snové putování starých manželů Axla a Beatrice mlhou zapomnění kdesi v dávné Anglii. Kniha velmi těžce uchopitelná a přec tak krásná. Byť mne asi tak do první třetiny nesmírně rozčilovaly dialogy v rádoby "archaickém duchu", nakonec jsem se jim podvolila a nechala se unášet po dávno vyšlapaných a zase zapomenutých stezkách, horských ubočích, temných lesích plných nebezpečí a obrů, po řece jen zdánlivě klidné a přívětivé. Je to příběh přinášející plno zneklidňujících otázek a ještě úzkostnějších odpovědí. Příběh hledání, lásky, zapomnění, viny, odpuštění, prazvláštních setkání i hrdinských činů. A měla-li bych si vybrat, s kterým hrdinou z této knihy bych putovala já, byl by to Sir Gawain se svým stařičkým koněm Horácem. Byl mi z nich tak nějak nejbližší...

Už vás někdy pokořila kniha? Mně se to stalo u téhle. Do 3/4 jsem si říkala: krásný jazyk, v dnešní době nevídaný, neslýchaný, ale ten děj...Co to...No to mi teda leze na nervy! Zase jedna neslaná, nemastná, zbytečná... To bude pichlavý komentář ohledně té nobelovky! S prvními řádky poslední části se tohle přesvědčení rozplývalo. (Doufám, že to nezpůsobil dech dračice!) Pramínky všech příběhů se slily do řeky finále (dílem tušeného, dílem překvapivého) a když jsem knihu zavřela, držela jsem ji a přemítala nad jejím poselstvím, nikoli jedním a prvoplánovitým. Pan autor používá hojně symbolů, takže děj můžete chápat v osobní rovině, ale také ho promítnout do dnešního dění ve světě. (Skvěle vystiženo!) Panu Kazuo Ishigurovi jsem se pokorně omluvila za počáteční brblání a poohlížím se po jeho dalších románech. Žádná mlha mi nezabrání, abych si je přečetla.