Slavnosti sněženek

Už od dob svého dospívání a mládí autora nemám v oblibě, to přiznávám naprosto upřímně. A nic se na tom nezměnilo ani poté, co jsem si přečetla tuto knihu, kterou jsem si před časem - asi v dočasném pominutí smyslů ;-) - pořídila. Přestože musím zároveň přiznat, že několik povídek mne velice příjemně překvapilo. Byly zde ovšem i takové, u nichž jsem se trápila a byla potom ve finále fakt ráda, že je mám za sebou. Všechny jsou dobře napsané, to musím ocenit, autorův jazyk je až poetický, já jsem mu však nepřišla na chuť ani po tolika letech, proto si už žádnou jeho další knihu vyhledat nehodlám. Konkrétně tady mi opravdu hodně vadilo to všudypřítomné (místy snad i nesmyslné) zabíjení zvířat... Ohledně jednotlivých povídek se nebudu rozepisovat obšírněji, dost možná ze všech nejméně se mi líbila Beatrice, ta byla podle mého názoru asi pro můj vkus nejhorší, a potom ještě několik dalších. Zato k nejlepším řadím určitě Leli, Mazánkův zázrak, Na zahrádce, Maminčiny oči nebo Slavnost sněženek.

Celkem zvláštní kniha která mě osobně moc nebrala. Některé povídky jsou protkané ponurou atmosféru a krutostí. Pokud mám hodnotit knihu a filmové zpracování tak film suverénně zvítězil. Pan Hrabal měl zvláštní styl psaní ale také dokázal do svého vyprávění nacpat hodně emocí. Dám si nějaký čas od tohoto autora oddych, jde o celkem náročnou četbu.