Skoncovat s Eddym B.

Tohle jsem viděla doporučované tak často, že jsem si to nakonec půjčila z knihovny, abych to teda taky vyzkoušela. A nakonec to stálo za to, protože se mi čtení líbilo. Kniha v sobě skrývá docela těžké téma, kdy se náš hlavní hrdina vyrovnává s jinakostí a nepřijetím - jednak v rodině, jednak v sousedství a hlavně ve škole, kde jako dítě tráví člověk dost času. A ještě navíc v prostředí, které je sociálně slabé (až skoro vyloučené) a není úplně, zdá se, nakloněno nějakému hlubšímu vzdělávání. Formativní léta našeho dětského hrdiny tak jsou poznamenaná útrapami, s nimiž se musí náš hrdina vypořádat. Je to těžké téma, úzkostné, místy se zdá být beznadějné. Přitom je to celé psané s určitou lehkostí a navíc takovým stylem, který mne rychle vtáhl do vyprávění, že se mi těžko odtrhávalo - měla jsem tak přečteno dost rychle. Obsahem náročnější, ale jazykově velmi dobře přístupné a srozumitelné. Autor tu vychází z vlastního života, vlastních zkušeností. Až se těžko věří, že tohle někdo reálně mohl zažívat - o to je to náročnější čtení a vlastně tato autobiografická rovina tomu přidává další dávku otázek, nad kterými se člověk pozastavuje. Nakonec 4-4,5 hvězdy z 5. Nevím, co přesně mi chybělo, bych dala plný počet. Ale rozhodně mohu doporučit.

"Na dětství nemám jedinou šťastnou vzpomínku. Utrpení je zkrátka totalitní, vše, co se vymyká jeho záběru, vymaže". Tímhle začíná velmi niterná a otevřená zpověď mladého chlapce, autobiografie autora, který zde líčí své dětství s absencí rodičovské lásky, šikany, nepochopení a pronásledování pro své homosexuální zaměření. Spoustu let se kamarádím s mužem, který je gay, znám ho od mladého věku a jeho osud se mi trochu promítá v této knize. I on prošel dětstvím bez rodičovské lásky, svoje zaměření skrýval a tak se mu podařilo vybudovat si zázemí. Jeho duše je velmi citlivá a zranitelná. A stejně jako se Eddymu podaří uniknout z devastujícího prostředí, i můj kamarád má nyní šťastné období. Rozhodl se neskrývat a přiznat okolí pravdu s rizikem, že nemusí být přijat. U nás bude vždycky, máme na něm rádi to, co je v něm. Takže i Eddymu přeji, aby v uměleckém prostředí, kam směřuje, našel pochopení. Z této knihy na mě padal smutek, ale v závěru jsem cítila naději. Budu zvědavá na další komentáře.