Skoncovat s Eddym B.

"Na dětství nemám jedinou šťastnou vzpomínku. Utrpení je zkrátka totalitní, vše, co se vymyká jeho záběru, vymaže". Tímhle začíná velmi niterná a otevřená zpověď mladého chlapce, autobiografie autora, který zde líčí své dětství s absencí rodičovské lásky, šikany, nepochopení a pronásledování pro své homosexuální zaměření. Spoustu let se kamarádím s mužem, který je gay, znám ho od mladého věku a jeho osud se mi trochu promítá v této knize. I on prošel dětstvím bez rodičovské lásky, svoje zaměření skrýval a tak se mu podařilo vybudovat si zázemí. Jeho duše je velmi citlivá a zranitelná. A stejně jako se Eddymu podaří uniknout z devastujícího prostředí, i můj kamarád má nyní šťastné období. Rozhodl se neskrývat a přiznat okolí pravdu s rizikem, že nemusí být přijat. U nás bude vždycky, máme na něm rádi to, co je v něm. Takže i Eddymu přeji, aby v uměleckém prostředí, kam směřuje, našel pochopení. Z této knihy na mě padal smutek, ale v závěru jsem cítila naději. Budu zvědavá na další komentáře.

("Nobody thinks you're actually righ, It feels like a battle, it's more like a fight, You always bark, you never bite, I don't believe it" ... All That I Really Wanted - Manchester Orchestra) Už když jsem ráno vstávala, věděla jsem, že dnešek bude jiný. Vždy to už cítíte v kostech, že ten den, kterej ani ještě nezačal bude jedno velký odporný óno. A potom si ještě z variant Mrtvá zóna, Spasitel a Skoncovat s Eddym B., vyberu poslední. Jsem normální?! Je to prostě dobrá kniha. Dobře napsaná. Je zde správně vyváženo vážné vyprávění s tím lehčím a momenty, kdy se rozesmějete. To bylo třeba. Je to kvůli stylu vyprávění, jinak by mohlo působit dost monotónně. Ale je dobře, že je to psané s tím nadhledem pohledu z budoucnosti. (Když se nad tím potom na škole zpětně zamyslím, vybaví se mi to takhle.) Moje emoce projely po tobogánu celé škály. Asi to nebude kniha pro každého. Už jenom styl, kterým je napsaná. Přechody vyprávění a přímé řeči zakomponované v jednom chumlu. A taky kvůli ději. Který tentokrát nebudu (nemám po dočtení sílu) rozebírat. Asi je to kniha pro toho, kdo se alespoň v něčem z života Eddyho najde. Proto jsem dočetla až do konce. Chce se mi napsat: jako z každé jiné řiťky. Je to prostě pravda. A kdo je překvapený, že je to současnost, ne středověk, já jsem překvapená z té jeho překvapenosti. Na to, že jsem se ke knize dostala úplnou náhodou (byla v podobných knihách u Americké elegie, kterou jsem klikala do "chystám se číst"  a nakonec tam skočila i tahle kniha), jsem s ní strávila příjemný (kdo četl ví, v jakém tónu slovo příjemný myslím) čas a moc se mi líbila.

Čekala jsem, že to bude kniha o homosexuálech, ale mnohem víc to je kniha o sociální, ekonomické a intelektuální spodině francouzské společnosti. Asi bysme takovou společenskou vrstvu našli v každé zemi. V takovém prostředí to měl spočítáno každý, ani nemusel být homosexuál. A právě díky morálním stereotypům této společnosti měl Eddy tak těžké dětství, dospívání i sebepřijetí. Kniha je psána stylem, který vám ji nedovolí odložit. Čiší z něj utrpení, zklamání z přístupu nejbližších i zklamání ze sebe sama. Marný boj stát se někým jiným vedl k jen větší a větší frustraci. Bylo mi ho líto, ne proto, že je gay, ale proto v jak necitlivém prostředí rostl. A o to víc jsem mu fandila při pokusu o útěk a nový začátek.

"Na dětství nemám jedinou šťastnou vzpomínku. Utrpení je zkrátka totalitní, vše, co se vymyká jeho záběru, vymaže". Tímhle začíná velmi niterná a otevřená zpověď mladého chlapce, autobiografie autora, který zde líčí své dětství s absencí rodičovské lásky, šikany, nepochopení a pronásledování pro své homosexuální zaměření. Spoustu let se kamarádím s mužem, který je gay, znám ho od mladého věku a jeho osud se mi trochu promítá v této knize. I on prošel dětstvím bez rodičovské lásky, svoje zaměření skrýval a tak se mu podařilo vybudovat si zázemí. Jeho duše je velmi citlivá a zranitelná. A stejně jako se Eddymu podaří uniknout z devastujícího prostředí, i můj kamarád má nyní šťastné období. Rozhodl se neskrývat a přiznat okolí pravdu s rizikem, že nemusí být přijat. U nás bude vždycky, máme na něm rádi to, co je v něm. Takže i Eddymu přeji, aby v uměleckém prostředí, kam směřuje, našel pochopení. Z této knihy na mě padal smutek, ale v závěru jsem cítila naději. Budu zvědavá na další komentáře.

("Nobody thinks you're actually righ, It feels like a battle, it's more like a fight, You always bark, you never bite, I don't believe it" ... All That I Really Wanted - Manchester Orchestra) Už když jsem ráno vstávala, věděla jsem, že dnešek bude jiný. Vždy to už cítíte v kostech, že ten den, kterej ani ještě nezačal bude jedno velký odporný óno. A potom si ještě z variant Mrtvá zóna, Spasitel a Skoncovat s Eddym B., vyberu poslední. Jsem normální?! Je to prostě dobrá kniha. Dobře napsaná. Je zde správně vyváženo vážné vyprávění s tím lehčím a momenty, kdy se rozesmějete. To bylo třeba. Je to kvůli stylu vyprávění, jinak by mohlo působit dost monotónně. Ale je dobře, že je to psané s tím nadhledem pohledu z budoucnosti. (Když se nad tím potom na škole zpětně zamyslím, vybaví se mi to takhle.) Moje emoce projely po tobogánu celé škály. Asi to nebude kniha pro každého. Už jenom styl, kterým je napsaná. Přechody vyprávění a přímé řeči zakomponované v jednom chumlu. A taky kvůli ději. Který tentokrát nebudu (nemám po dočtení sílu) rozebírat. Asi je to kniha pro toho, kdo se alespoň v něčem z života Eddyho najde. Proto jsem dočetla až do konce. Chce se mi napsat: jako z každé jiné řiťky. Je to prostě pravda. A kdo je překvapený, že je to současnost, ne středověk, já jsem překvapená z té jeho překvapenosti. Na to, že jsem se ke knize dostala úplnou náhodou (byla v podobných knihách u Americké elegie, kterou jsem klikala do "chystám se číst"  a nakonec tam skočila i tahle kniha), jsem s ní strávila příjemný (kdo četl ví, v jakém tónu slovo příjemný myslím) čas a moc se mi líbila.

Čekala jsem, že to bude kniha o homosexuálech, ale mnohem víc to je kniha o sociální, ekonomické a intelektuální spodině francouzské společnosti. Asi bysme takovou společenskou vrstvu našli v každé zemi. V takovém prostředí to měl spočítáno každý, ani nemusel být homosexuál. A právě díky morálním stereotypům této společnosti měl Eddy tak těžké dětství, dospívání i sebepřijetí. Kniha je psána stylem, který vám ji nedovolí odložit. Čiší z něj utrpení, zklamání z přístupu nejbližších i zklamání ze sebe sama. Marný boj stát se někým jiným vedl k jen větší a větší frustraci. Bylo mi ho líto, ne proto, že je gay, ale proto v jak necitlivém prostředí rostl. A o to víc jsem mu fandila při pokusu o útěk a nový začátek.