S Édouardem jsem se setkal i osobně v Praze při uvedení této knihy, musím uznat že je na první pohled dost sečtělý, chytrý a milý, ALE té postavě v jeho autobiografické knize bych dal pár facek. Nemůžu si pomoci, ale jeho chování dostat se na společenském žebříčku co nejvíce a při tom nebrat ohledy na kamarády, mi nepřišlo moc vůbec sympatické. Samozřejmě nemůžeme hodnotit chování hlavního hrdiny, ale spíše literární hodnoty. Kniha se mi líbila, ale je pravda, že už bylo Eddiho trochu dost a mohl by se autor zaměřit i na jiná témata.

Zamilovala jsem se, hluboce a beznadějně. Édouard Louis mi ukradl srdce. Opravdu nevím, jak něco takového můžu hodnotit a jak jsem to vlastně mohla ve zdraví dočíst. Jedná se až o šíleně upřímné vyprávění, u kterého jsem hltala každé slovo a zároveň se mi každé z nich zarývalo hluboko pod kůži. Ani se mi nechce věřit tomu, že něco takového autor zažil. Je nepředstavitelné, že příběh, o kterém čtete, se odehrává ve 21. století ve Francii, a ne přinejmenším o dvě století dříve. Severní Francie plná chudoby, barbarství, nevhodných podmínek pro vyrůstání dětí to byl šok. Nemám tušení, za jak dlouho to budu moci vstřebat, což svědčí jedině ve prospěch toho, o jak úžasnou knížku jde. Pro malého Eddyho mi krvácelo srdce neovládla jsem se a brečela někde už od prvních stran. Hodnotím velmi kladně to, že se autor snažil podat tuto knihu z co nejobjektivnějšího pohledu, i když píše sám o sobě. Tolik emocí, co zde bylo obsaženo, už asi zase nějakou chvíli nezažiju. Tolik bolesti, nespravedlnosti, smutku, vzteku jsem nebyla schopná přijmout ani zprostředkovaně. Rozebírá se tu řada témat, já neustále přemýšlela a některé myšlenky z hlavy nebudete moci vyhnat ještě delší dobu po dočtení. Závěrem tu můžu vyjádřit asi jen neskutečný obdiv. V tomto příběhu jsem objevila inspirativního člověka a zároveň nového oblíbeného autora, od kterého si co nejdříve přečtu knihu, jež to celé odstartovala Skoncovat s Eddym B. Vaší povinností je jediné pustit se do Jak se stát jiným taky.