Rok Havrana

Starší povídky o Havranovi se mi líbily a byl jsem z nich kdysi nadšený, přepracování a spojení do jednoho celku, ještě navíc s šílenou krávou Skočdopolovou už u mě takové nadšení nevyvolalo. Skočdopolka je totiž bžúžasně užvaněná, pitomá trubka (a to se hodně krotím), do které bych nasypal celý zásobník už v první povídce (nebo kapitole). Ústní výplach Skočdopolové: „Hledala jsem vás. Na začátku jsme skočili na špek dvěma kašparům, pak jsem dostala na prdel od arabáčů, ale nakonec jsme se sešli, vy a já. A to je bžúžasný, no ne?“ „Bžúžasny?“ „Ještě lepší než úžasný, úžasný na druhou.“ Akce je hodně podána z pohledu Skočdopolky, takže než se ta ženská vzpamatuje a rozkouká, tak už je dávno po akci a jako čtenář mám pocit, že mi to nějak rychle proteklo mezi prsty, aniž bych si to pořádně vychutnal a užil. U pana Šlechty mi prostě nesedí ženské hrdinky (jako předchozí Emma z umírajícího města) a tak raději přejdu k lepší stránce knížky. Syrové a drsné prostředí zničené české kotliny po apokalypse je popsáno zajímavě a připomíná mi proč se mi líbily původní povídky s Havranem. Narážky na Agenta JFK mě pobavily, obálka je perfektní a určitě dává knize pár bodíků navíc, ale víc jak na tři hvězdy to není.

Kamenem úrazu pro mě u Roku Havrana byly dva faktory. Zaprvé se nejedná o román, ale o povídkový soubor, přičemž jednotlivé starší i novější texty jsou propojeny nezávislou dějovou linií. A zadruhé, autor se na můj vkus až příliš často pouští do národně politického mudrlanství, které mě však v ničem neoslovovalo. Když budu chtít ponaučení o tom, že Havel byl přeceňovaný trotl a Evropská unie je čiré zlo, zajdu si do hospody. Od dobrodružné scifárny čekám něco jiného. Ale jinak dobrý. Většina příběhů se pohybuje na hraně lepšího standardu, ale to účelové šroubování do jednoho celku chvílemi vyvolává dojem pinožení se odněkud nikam. Taková atmosférická road movie postapokalyptickou krajinou Čech a Moravy s občasným střetem tady a tam. Jen jsem trochu lítal v časovém rozhraní. V jednu chvíli děj vyvolává dojem, že jde o dalekou budoucnost a v druhou tu zase vystupují postavy pamatující si staré pořádky, s čímž zas příliš nekoresponduje radikální proměna regionální geografie celé Evropy.