Asterion Město přízraků

Město přízraků mě velice příjemně překvapilo a to jak obálkou, tak i texty. Když pomineme první povídku Vladimíra Šlechty, jsou příběhy na velmi vysoké úrovni a všichni autoři mají velký talent, takže věřím, že o nich v budoucnu ještě hodně uslyšíme. Jistě, povídky nejsou nějak originální, ale vychází to z her na hrdiny, kde jsou zavedená klišé už jistou tradicí, která jim dodává ten pravý nádech. Naproti tomu téma povídkového románu, jenž je propojen místem děje a jeho obyvateli je velmi originální a skvělé. Fantasy atmosféru knize pak dodává skvělý cover a vnitřní ilustrace Romana Kýbuse. Kdo by měl tuhle knihu vyhledat: 1) všichni ti, kteří hrají/hráli Asterion nebo Dračí doupě; 2) všichni ti, kteří rádi čtou české autory fantasy; 3) hlavně všichni ti, kteří se rádi nechávají unášet na křídlech imaginace; pokud se na vás vztahují všechny tři body, je pro vás Město přízraků jednoznačnou volbou a nutnou položkou ve vašem čtenářském seznamu

Vladimír Šlechta: Prokletá dýka - dobrá povídka, ale od Vladimíra Šlechty bych čekal ještě něco krapet zábavnějšího a promakanějšího. V kontextu celého sborníku spíš podprůměr. Jan Šlechta: Cena dohody - nenáročná oddychovka, trochu řezničina, jedna z lepších věcí ve sborníku. Z. Holub: Zvěstovatelé konce - Opět taková krátká oddychovka, nemám co bych vytknul, ale ani co bych vyzdvihl. Průměr sborníku. J. Čenis Galeta? Oživlá minulost - Jo, tak tohle se mi líbilo a to tak, že hodně. Opět spíše "oddechovka". Po Antonínově závěrečné novele asi nejlepší povídka ve sborníku. L. Lukačivičová: Co uči nevidí - Není to špatná povídka, ale... Problém téhle povídky je v tom, že zatímco u předchozích věcí v románu nemusíte moc přemýšlet, tak tady už musíte. Na několika místech jsem se musel dokonce vrátit. Velký podíl na tom má to, že hlavní postava v povídce je tak trochu blázen. Neříkám, že je to špatné, ale po čtyřech oddechovkách jsem čekal další oddechovku a dostal tohle... Podle mě asi nejhorší práce ve sborníku, čímž nechci říct špatná. M. D. Antonín: Druhá věta - tak tady je celkem zbytečné něco psát, jedním slovem prostě nářez. Přečet jsem to skoro na jeden zátah a dočetl jsem to až ve tři v noci. Jediné co mi to trochu zkazilo jsou ty otevřené konce, co se týče všech postav. Otevřené konce nesnáším, ale to je můj subjektivní problém. Hrozně mě zajímají další osudy postav... Vadí mi to ale zvlášť u jedné z postav, u které by se ještě hodila nějaká povídka, která by nám řekla jak to s ní nakonec dopadlo. Kdo knihu přečetl, zřejmě bude vědět koho tím myslím... Celkově mohu označit město přízraků za velmi povedenou knihu a zatím asi nejlepší z celé řady... Kdybych měl texty seřadit od nejlepšího k nejhoršímu, asi bych to udělal takto: 1.- M. D. Antonín - Druhá věta 2.- Jan Čenis Galeta - Oživlá minulost 3.- Jan Šlechta - Cena Dohody 4.- Zbyněk Holub - Zvěstovatelé konce 5.- Vladimír Šlechta - Prokletá dýka 6.- Lucie Lukačovičová - Co oči nevidí