Emma z umírajícího města

Líbí se mi, jak má Vladimír Šlechta propracovanou historii budoucnosti, nicméně to je v důsledku jediné, co jsem konkrétně na téhle knize schopen ocenit. Především mi nesedla hlavní hrdinka. Tedy, ne že by nebyla sympatická, jen jsem jí nevěřil ani nos mezi ušima - v jednu chvíli drsanda, v druhé naopak slečna v nesnázích, jednou má paniku ze znásilnění a vzápětí bez uzardění osouloží neznámého zajatce. Možná jsou na vině časové odstupy, ve kterých povídky vznikaly, takže i když mají společnou jmenovatelku, ta ne vždy pasuje do příběhu tak jak je zrovna třeba, a proto se její charakter průběžně mění. Ovšem dobrodružné zápletky nejsou k zahození, jen hrubost sexuálních scén působí malinko šroubovaně. Beru ale na vědomí, že to je otázka dobového zadání a věku toho kterého textu. Chyběla mi však nadsázka, která by přeexponovanou atmosféru jednotlivých textů nějak odlehčila. Celkový dojem pak příliš nevylepšuje absence point ani občasné moralistické promluvy do čtenářova svědomí.

Šlechtu mám rád, tak jsem s chutí zhltnul i Emmu. Zatímco ostatní ale víckrát, tuto knihu jen jednou. Je to průměr, neurazí ani moc nenadchne, ale pro milovníky světa Oggerda a Goweryho by ji bylo škoda přehlédnout. Ostatní co k tomu říct napsal trudoš.