Příliš hlučná samota

Útla knizôčka, ale dala mi poriadne zabrať. Ja si úprimne priznám, že som na knihy pána Hrabala asi "nedorástla"... Nesadol mi použitý filozofický štýl jazyka a celkový dojem nedokázala zachrániť ani stálosť krásnych myšlienok a v nich alebo cez ne zašifrovaná kritika socialistického režimu. Možno keby som hodnotila iba z tohto aspektu, dielo by bolo naozaj geniálne... Osobne si myslím, že Haňťa by to dal aj bez filozofovania, iba s jeho na oko "blbečkovským" charakterom ;-). No nič musím byť objektívna a pocitovo nemôžem udeliť viac ako 3*.

Haňťa, dělník ve sběrně papíru, den za dnem, 35 let drtí papír, zachraňuje vyhozené knihy, v kterých si rád čte a pije džbány piv. Jeho myšlenky se zaobírají filozofií, co bude dělat až půjde do důchodu a myšlenkám na svou minulost. Tahle kniha je prostě krásná, lyrická, hodně smutná, je hlavně o pocitech a lidském žití. Fantastické Hrabalovo dílo.