Políbili se v dubnu

Povídky moc nečtu, možná je to škoda. Kniha se mi moc líbila, některá povídka ve mně zůstane déle, některá asi kratší dobu, ale myslím, že z mysli je jen tak nevymažu :) Mohu doporučit.

Když jsem pod stromečkem našel knihu Políbili se v dubnu, nejednalo se o náhodný knižní dárek. Novou sbírku povídek od Miroslava Pecha jsem měl v čele mého ježíškovského seznamu, protože mít ji ve své sbírce považuji za povinnost. Ptáte se proč? Protože jakékoliv Mírovo dílo, které se mi zatím dostalo do rukou, bylo literárním zážitkem! Ať už se jednalo o hororové kousky, nebo vhled do každodenních životů obyčejných lidí, nikdy jsem se u jeho příběhů nenudil. S jeho dílem jsem se seznámil v roce 2018 díky nakladatelství Carcosa, kde mu vyšla sbírka Mainstream a stejnojmenná novela v ní obsažená pro mě byla na české scéně malým zjevením. Jsem pyšný na to, že Míra přijal i mé pozvání do Královských zahrad, kam přispěl krásným citlivým kouskem. Pokud jde o jeho novou sbírku, troufám si říct, že je zde v té nejlepší formě. Něco tak příjemného jsem už dlouho nečetl. Opět je tu spousta vyšperkovaných dialogů, v čemž je autor přeborník a přímá řeč povídky osvěžuje a dodává jim na extrémní čtivosti. Většina z nich mi zabrnkala na nostalgickou notu, zavzpomínal jsem na své dětství a dospívání a připomenul si, jak krátký čas nám byl na tomto světě vyměřen. První povídka s názvem „Iglú“ mě dokonce přinutila vyběhnout se synem před dům a díky aktuálnímu „příznivému“ počasí vytvořit ledový příbytek podobný tomu, jaký si postavil hlavní hrdina. Myslím si, že přesně tento druh literatury má význam číst, příběhy jsou tak obyčejné a přesto výjimečné a každý z nich ve vás něco hlubokého zanechá. Míro díky! Nechybí hlubší poselství o nutnosti lásky a naděje v lepší svět. Nebezpečná kniha, po jejímž dočtení chcete opustit svůj dosavadní způsob života!