V Královských zahradách

„Matko. Otče. Měli jste pravdu. Nastal můj čas. Spáč se probudil a přináší spásu.“ (Krátká letní brigáda – Mark E. Pocha) Na první pohled rozhodně nádherná kniha. Jiří Dvorský prostě umí - kreslit. Na ten druhý, vnitřní, už je to horší. Když jsem si přečetl jména jednadvaceti „spisovatelů“ (ty uvozovky jsou ironicky na místě) uvědomil jsem si, že z nich dobrých 80% toho zatím moc nedokázalo. Z těch známější jen snad Mark E. Pocha, Petr Boček a Kristina Haidingerová, počet jejich knih překračuje deset. Ostatní na tom nejsou zrovna moc „spisovatelsky“ na výši. Někteří nemaj ani jednu knihu a jen velmi malé množství povídek. Já, jako obrovský obdivovatel a fanda Stephena Kinga mám mrazení už jen při čtení těch jmen. Knihu neotvírám nadšeně, ale spíš skepticky. Citát: Uvnitř je čisto, ale současně cítíš špínu. (Ve stínu – Lucie Tringelová Kaňová) PAN King napsal přes padesát knih a přidal spoustu povídek, několik scénářů, pár pohádek, dvě sportovní knihy. Přečetl jsem i pět knih jeho ženy Tabithy, ze série Nodd's Ridge. A samozřejmě nemůžu opomenout ani jeho syny, hlavně Joa Hillströma Kinga, který jde v otcovo šlépějích. Proto tak nemusím antologie parazitující na mistrově tvorbě. Tak a teď jsem upadl v nemilost všech podílejících se spisovatelů a jejich facebookových přisluhovačů. Ani nevím, jak pokračovat, protože je mi jasné, že spousta lidí v tomto bodě můj komentář přestane číst. Citát: Služebníky potřebuji. Rád přijmu živé lidi, ale umím si poradit i s mrtvými. (Muž, co nikdy nezemřel – Tomáš Marton) V předmluvě je ostatně řečeno to, o čem jsem výše pochyboval. Cituji: „Autoři udělali vše pro to, aby povídky fungovaly i bez hlubších znalostí mistrova díla, a současně se snažili co nejvíce vystihnout jeho styl.“ Dovolte mladí „spisovatelé“ abych se hluboce zasmál. Pan King svůj styl již změnil několikrát. Ze dvou přečtených knih poznáte úplný hovno. Například od jistého datumu, kde figuruje číslo 19 se Kingův styl otočil úplně. Od Temné věže jede na jiné koleji. Ale už dost, teď se vrhnu na povídky, abych ocenil jak moc máte Kinga načteného a že nepoužíváte jen základní znalosti a nestrkáte sem povídky, které vám jinde nevzali. Citát: Po devátý večer by tu nikdo neměl bejt, protože se tu občas dějou divný věci.(Archiv – Petr Boček) Po přečtení všech těch povídek jsem nabyl dojmu, že King píše nejvíce o zhrzelém manželství, rodinných problémech, sexuální úchlce strýců a ježdění autem. No, tvůrci vysoké literatury z vás asi nebudou, respektive, momentálně jimi nejste. King sice taky není, ale podívejte se na jeho hodnoty v literatuře samotné. A to nemluvím o jeho politickém vlivu, či osobním rozvoji. Nejlepší povídku napsal Mark E. Pocha. Jeho „Krátká letní brigáda“ skoro přesně vystihuje jeden z Kingovo stylů. Dobrý je také „Archiv“ Petra Bočka. Jen by mohl být klidně o půlku kratší. Naopak nejhorší povídkou se pro mne stal příběh „Takový je život“, který napsal Dominik Fiala. To se nedalo. Ani „Odmaskuj se!“, povídku, kterou napsala Ivana Gašparíková jsem tak nějak nepobral. Citát: Nechat se ovládnout temnotou bývá nadmíru lákavé. Zejména, chybí-li štěstí. (Žena s pastelkami – Svatopluk Doseděl) Další povídky jsou jen obyčejným průměrem, někdy ani to ne. Po sečtení všech hvězd, které jsem za příběhy udělil (je jich 56), přichází rozhřešení. Děleno 22, což je dvacet povídek a dva kreslené skeče – Prolog a Epilog – jsem dospěl k číslu 2,54545455. Jak tak koukám, není to ani ten očekávaný průměr. Takže Hammer King 2,5. Hvězdy zde se už dají dělit. Jinak bych dal spíš ty tři. Citát: Tančící klaun musí strašit a zabíjet, nikoliv pomáhat. (Klauni – Miroslav Pech)

Jak hodnotit povídky je téma samo o sobě těžké. A jak hodnotit povídky inspirované dílem S. Kinga, když mám přečtenou akorát Pohádku? Jak jsem zjistila, tím líp pro mě. Užila jsem si povídky a nehledala jsem, kterému dílu se to asi tak podobá. Tedy všechny jsem si samozřejmě neužila. Nic divného při četbě antologie. Dojem ve mě zanechaly povídky Takovej je život, Archiv a Věřím ve vůni jasmínu. Asi proto, že to není čistokrevný horor, ale docela normální život. Nejvíc jsou na knize ale kresby. Ať už obálka nebo komiks. Ilustrace, stejně jako audio přednes, dávají příběhům další rozměr.