Cobainovi žáci

Na to, jak se knížka dobře četla, jsou 3* málo, jenže... ta část, kdy se hlavní hrdina ničí a devastuje, ta je fakt rozsáhlá (vzhledem k celkovému počtu stránek). Když ale nechlastá, nejí houbičky, nefetuje a pod. je to moc dobré, vtipné, místy i citlivé čtení (jakož i sám vypravěč). Navíc ta povedená obálka a názvy kapitol a kamarádů... Ale za to, co prováděl rodičům mu víc nedám (to jsem jako žena a matka doslova trpěla a knihu málem odložila - k přečtení přesto doporučuji :).

Stylizovaný obraz devadesátkového vývoje, či spíše systematického zániku, vyprávějící postavy v blíže neurčeném provinčním českém městě ve formě jakéhosi literárního leporela. Co knize vedle Dětí ze stanice Zoo chybí na dokumentární hodnotě, to dohání ve stylistické rovině, kde se může, podle mého vítězně, měřit například s Růží pro Algernon. Jednoduché nespojité věty malého dítěte se postupně s přibývajícím věkem rozvíjejí a ovlivňuje je argot. Po této stránce je kniha zvládnutá naprosto výborně. Ani systém jednotlivých ne vždy zcela zásadních životních scén mě nerušil, naopak přidává knize jistou plastičnost a po přečtení vytváří na svých 196 pidistránkách dojem komplexního pojetí tématu. Po obsahové stránce jde o bezvýhradnou koncentraci devadesátek, takže opět žádný prostor pro výtky. Cobainovi žáci se můžou zařadit na velmi krátký seznam knih, které překročily (historickou) malost české literární scény. Za to si zaslouží, i vhledem k tématu, které je naopak poměrně lokální, ještě kousek další hvězdičky navíc.