Pábitelé

Mě Hrabalovy knihy nesmírně baví, protože je píše sám život. Vždy na mě padne taková zvláštní nálada. Fascinující je, s jakou lehkostí dokáže psát i o poměrně tragických věcech nebo o smrti. Člověk pak pochopí, že to vše do života patří.

V době, kdy jsem byl pilný čtenář a shltal vše, co mi přišlo pod ruku, byla tato kniha na indexu (i s autorem). Takže jsem se k jeho knihám dostal až později. Zkraje jsem nemohl přijít na chuť jeho extrazvláštnímu psaní - jedna věta na stránku a půl, ale pak jsem objevil v nich to kouzlo. Zaujal mě Automat svět, ostatní už mi tak nějak splývají. Ovšem díky úžasnému citu pro zpracování jeho příběhů Jiřím Menzlem, znají jeho knihy vlastně téměř všichni. "Bože, jak by tady bylo krásně..." Čtyři hvězdičky - ta pátá je moje skleróza...