Bylo to 650 stran hutného textu, který se nečetl snadno. Některé informace byly zajímavé, ale vzhledem k rozsáhlosti knihy, jich bylo málo. Příběhy se hodně štěpily a mnoho odboček bylo opravdu zbytečných. Chápu, že asi měly za úkol ukázat život v té době, ale mě spíše nudily. Zároveň jsem problém s redakcí textu - obzvláště ve vydavatelem upravené části. Celé to vypadalo, jako kdyby text vznikl automatickým rozpoznáváním z rukopisu a následně nebyl úplně doopraven. Závěrečný seznam Vančurových poznámek k třetímu nedokončenému dílu mi silně připomněl shrnutí děje operety Proso z pera Járy Cimrmana :) Historii mám rád, ale příště zvolím něco přímočařejšího.

Jsem Vančurův fanoušek, ale tohle mě úplně nedostalo. Trochu moc o ničem. Nevím, v čem se to liší od jiných historických próz, ten jazyk ani vyprávěcí situace mě tentokrát zas tak nedostali. Jazyk okouzloval v Rozmarném létu tím, jak se tam nehodil. V Markétě Lazarové zase ten moderní vypravěč ve starém příběhu, kam už jazyk samotný pasoval. Ale sem pasuje jazyk a vypravěč "chybí". Jediné překvapení se konalo v několika větách, které evidentně Vláčil použil do svého filmu Markéta Lazarová. Nebo postava mnicha Bernarda (Menšík), kterou Vláčil „ukradl“ odsud.