Něžný barbar

Vybaven barvotepectvím, které ne(po)brali. Slepci, golemové kolem. Rytci surovosti, tvrdící jednotu. Nikdy svěží raubířství.

První řekněme polovina knihy je plná metafor a zvláštních přirovnání, které ale nefungují tak přirozeně, jak jsme u Hrabala zvyklí. Spíš přesně naopak. Druhá část knihy je záživnější, protože je plná příhod a Hrabalovo básnění ustupuje do pozadí. Jinak kniha jemně zastírá Boudníkův vztah k Bondymu, člověk by nabyl dojmu, že ti tři byli kdovíjací kamarádi. Ovšem stačí si uvědomit, že Hrabal popíše nějakou Boudníkovu příhodu, které byl svědkem, a pak popíše, jak ji vyprávěl Bondymu a jak se Bondy vztekal. Z toho je jasné, že přímá linka Bondy - Boudník nefungovala, Boudník se s Bondym víceméně nestýkal. Což ostatně potvrzuje i wikipedie: "Koncem 40.let navázal Bondy přátelství s Boudníkem. Boudník brzy odhalil, že Fišer cituje cizí myšlenky a vydává je za vlastní a není schopen posoudit nejjednodušší realitu. V dopisech Mikuláši Medkovi o něm hovoří jako o hysterikovi a samolibém primitivovi. V dubnu 1952 se s ním rozešel." Ostatně ta stať ve wikipedii o Bondym je obecně výživná, třeba mě moc pobavilo: "Podle Teigeho tvořil Fišer s Krejcarovou polochoromyslnou dvojici, která patří do blázince."