Mycelium Program apokalypsy

Do posledního dílu jsem šel už s jistými rozpaky, které jsem získal v díle pátém a o které jsem v dalších dílech bohužel už nepřišel. Takže jsem měl v plánu jen bez větší naděje na nějaké zásadní překvapení celou sérii spíš v klidu dočíst. No a co jsem si naplánoval, se mi splnilo. Nic přelomového se pro mě v závěru nakonec nestalo, ale to neznamená, že by se nic nedělo. Předně bych chtěl chválit, a to za gradaci a atmosféru. Příběh v druhé půlce nabere enormní spád, kdy se všechny civilizační hrozby a psychotronické programy na čtenáře doslova sypou a dokáží ho pohltit. Samotný závěr sice spadne trochu do překombinovanosti a je zbytečně kinematografický, ale četba byla svižná, tak proč ne. Hanit budu už jen okem sci-fičkáře, protože veškeré psychotronické dění je tímto okem zde i v celé sérii, lehce řečeno, neuspokojivé. Psychotronika se opět rozšiřuje o další nová (teď už říkám) „kouzla“, která se, jak se zdá, objevují jen tak, jak se to příběhu hodí. Sečteno podtrženo, mi Vilma Kadlečková v celé sérii nejvíce učarovala jazykovou stylizací – má totiž enormně bohatou slovní zásobu a obdivuhodnou schopnost budovat plíživé, mystické napětí. A také hlubokou psychologií postav, které si svou zajímavou morální ambivalencí i hlubokým vnitřním vývojem dokážou udržet čtenářovy sympatie. Naproti tomu stojí rozvleklost. Kvůli extrémnímu rozsahu a pomalému tempu, zejména v druhé polovině série, se děj místy točí v kruzích. A neuspokojivý worldbuilding s pro mě bohužel kouzelným psychotronickým přesahem, od kterého jsem čekal o poznání kvalitnější sci-fi zážitek.

Série nejen že se parádně čte, ale má jeden z nejzajímavějších konců, které jsem kdy kde potkala. Pro klid duše si ho můžete přizpůsobit, ale stejně jsou v tom momenty, kdy si rvete vlasy a říkáte si, že takhle ne, takhle sakra vůbec, ani omylem :). Po psychoterapii a stoleté hibernaci si to dám znovu :).