ROBOT100 Povídky

Všechny povídky nejsou na 5*, ale celek je skvělý. Je docela zajímavé, jak odlišně autoři povídky pojali. Některé povídky na Čapka navazují hodně, některé jen okrajově. Ve všech jde o myslící bytosti a vztahy mezi nimi. Kdo přečte pochopí, že nejde jen o lidi a roboty. Některé povídky si opravdu užije jen ten, kdi zná R,U.R. , což se u čtenáři sci-fi zřejmě dá předpokládat. Chtěla jsem některé autory zvlášť pochválit, ale nakonec to neudělám. Dobří jsou všichni.

Dočteno a musím přiznat, že nesdílím až tak nadšení, které se objevilo v recenzích v médiích. Je to hlavně proto, že některé povídky prostě zastarají. Jsou čtivé, výborně napsané, ale pracují až příliš s aktuálním děním způsobem, který není nadčasový. A tohle ani nepochybné schopnosti autora napsat dobrou povídku nezachrání. Jako by nějak jejich autoři zapomněli na okřídlené rčení, že Pán Bůh s námi hraje šachy. Hraje. Jinak pro mě osobně je jednoznačně nejlepší povídkou celé antologie povídka paní Kadlečkové. Na Čapka navazuje jemně, přitom z jeho slavné hry vytahuje to opomíjené a nanejvýš zajímavé. Navíc pracuje s tématem, které je jí blízké. Vlastně tématy, protože nejen tinktury, ale i hrdina outsider, který není tím, kým se zdá, je jejím tématem. Z ostatních ani moc nemám zájem někoho vypíchnout. Je to totiž natolik různorodá směsice, že bych musela dělat rozbor každé z povídek, aby hodnocení mělo smysl. Jako u každé antologie jen čas ukáže nakolik jsem měla ve své mini recenzi pravdu a nakolik tato antologie bude smysluplně držet pohromadě za 10 nebo 20 let. Jo a přečtěte si to. Česká sci-fi dlouho na takovou událost čekala, Čapek si rozhodně takovýhle hold zaslouží a litovat nebudete.