Mycelium Hlasy a hvězdy

Katastrofa na Marsu zřejmě způsobená Lucasem a jeho stříbřitým chladem (glewaarinskou psychotronickou zbraní) by měla zastavit Hvězdovládce. Ale! Chtějí to opravdu všichni? V sázce jsou lidské životy a zastaví se to, co už ve vesmíru začalo, jejich obětováním? Všechno se mění, a ne vždy k lepšímu. Představa, že s novou velekněžkou össenské církve na Zemi se to zlepší, je hodně naivní, protože i ona sleduje svoje vlastní cíle. Změnil se i Lucas, räwe jako poslední z Pětice posvátných drog způsobí, že bezprostřední smrt už mu nehrozí, ale není na tom o moc líp, stále tápe, hledá a zjišťuje, že jeho otec mu zanechal vzkaz, dopis, ovšem v jeho vlastní hlavě. Potřebuje se dopídit významu toho všeho, a tak znovu osloví Aš-šáda, přestože jejich vzájemný vztah je víc než komplikovaný. Lucasova mysl překonává hranice i vzdálenosti, cítí sdílené vědomí Lodí. Některé postavy zde vystoupily do popředí, jiné jsou naopak utlumeny a my můžeme čekat, že se za čas a jistě v pravý čas objeví. A u žádné si nemůžete být jisti, že je to pravá kladná bytost, Lodě nevyjímaje. Baví mě to pořád a moc!

Dočetla jsem pátou knihu a mám pocit, že příběh teprve začíná. A že mě příběh víc a víc vtahuje, je taky pravda. Chvilkama se leknu, jestli mi nějaký glewari nečte myšlenky a taky se snažím nezhmotňovat vědomě Hvězdovládce. Sklony k náboženskému fanatismu a drogovým závislostem (krom knih) doufám nemám. Tak snad můžu číst dál bez většího rizika, že mi to nějak ublíží. Nebeští jezdci nebo bedna od whisky,....hm baví mě česká stopa v textu. Fiona velmi snadno získává novou víru. (v cokoli) Autorka ukazuje že má smysl pro humor a nepotřebuje to předvádět za pomoci rádobykomické postavy, či laciných ftípků a skečů.