Mycelium Hlasy a hvězdy

Tři roky od vydání prvního dílu je dost dlouhá doba, ale ono se mi při čtení stejně samo připomene, kdo to byla Maewene, Aohrlemegerl, Eltauhl , atd. Opravdu skvělé sci-fi, nežene se šíleným sprintem ke konci, ale těšila jsem se na kažkou chvíli, kdy si sednu ke knize. Hlavně šestý díl ať už je tady, abych dostala odpovědi na všechny otázky. Co Hvězdovládci? Co Kamele? A Aš-šád s Lucasem? Věřím, že závěr bude skvělý. :)))

Tenhle příběh je naprosto originální a do detailu propracovaný. Košatý, ale ne zbytečně rozvětvený. Bohužel ale příliš dlouhý a neúměrně natahovaný. Opět se stalo několik velmi podstatných událostí, které naše hrdiny posunuly o kus dál v jejich směřování, dočkali jsme se vysvětlení některých nejasných vesmírných záležitostí a skrz urrümaë dohlédli k pravé podstatě věcí odehrávajících se vskrytu. Museli jsme si ale protrpět i nadměrné množství vnitřního tápání některých postav, jejichž konflikty jsou uměle a těžko uvěřitelně vyhrocené na maximum, i když je zřejmé, že je to všechno zkonstruováno jen na efekt, aby mohlo dojít k velkolepému usmíření, jehož síla a emocionální náboj jsou ovšem monumentální. Slabší povahy lapají po dechu a nestíhají si utírat čůrky potu z čela. :o) Pevně doufám, že nyní je půda již konečně správně zkultivovaná a patřičně prokypřená pro odhalení velkého finále, které bude mít pořádný spád a obejde se bez prázdných řečí, které jsme už slyšeli nesčetněkrát a na které si už někteří z nás pomalu začínají vytvářet alergii.

Nemám tušení, co zapříčinilo, že jsem tenhle díl nekomentovala, když jsem ho četla. Asi nějaká vnější síla :), řekla bych. Něco jako Pinkyn náhodný styk s telepatií, když se sdílením Lucasova transu dostala do kratinkého styku s lodními znaky. Pak přišlo zapomnění, poznání odeznělo. Napiš komentář :), nabádalo mě cosi, ale vzdalovalo se to tak rychle, jak plynuly vteřiny normálního času. A pak se to vrátilo a hebkými prstíky mě to šimralo na zátylku. Našeptávalo to neodbytně: otoč se a podívej se pravdě do očí :). Mám dojem, že koupel v myceliové lázni už nemůže být lepší. O to víc se těším na dokončení. Ale obávám se, že ledová sprcha, která pak s poznáním konce přijde, bude horší než teplota kousek od absolutní nuly vesmírné prázdnoty. Jo, hlasy a hvězdy :). Je hezké, že už invalidní důchod mám, protože šílenství můžu maskovat :). Ale co vy ostatní?

Tři roky od vydání prvního dílu je dost dlouhá doba, ale ono se mi při čtení stejně samo připomene, kdo to byla Maewene, Aohrlemegerl, Eltauhl , atd. Opravdu skvělé sci-fi, nežene se šíleným sprintem ke konci, ale těšila jsem se na kažkou chvíli, kdy si sednu ke knize. Hlavně šestý díl ať už je tady, abych dostala odpovědi na všechny otázky. Co Hvězdovládci? Co Kamele? A Aš-šád s Lucasem? Věřím, že závěr bude skvělý. :)))

Tenhle příběh je naprosto originální a do detailu propracovaný. Košatý, ale ne zbytečně rozvětvený. Bohužel ale příliš dlouhý a neúměrně natahovaný. Opět se stalo několik velmi podstatných událostí, které naše hrdiny posunuly o kus dál v jejich směřování, dočkali jsme se vysvětlení některých nejasných vesmírných záležitostí a skrz urrümaë dohlédli k pravé podstatě věcí odehrávajících se vskrytu. Museli jsme si ale protrpět i nadměrné množství vnitřního tápání některých postav, jejichž konflikty jsou uměle a těžko uvěřitelně vyhrocené na maximum, i když je zřejmé, že je to všechno zkonstruováno jen na efekt, aby mohlo dojít k velkolepému usmíření, jehož síla a emocionální náboj jsou ovšem monumentální. Slabší povahy lapají po dechu a nestíhají si utírat čůrky potu z čela. :o) Pevně doufám, že nyní je půda již konečně správně zkultivovaná a patřičně prokypřená pro odhalení velkého finále, které bude mít pořádný spád a obejde se bez prázdných řečí, které jsme už slyšeli nesčetněkrát a na které si už někteří z nás pomalu začínají vytvářet alergii.

Nemám tušení, co zapříčinilo, že jsem tenhle díl nekomentovala, když jsem ho četla. Asi nějaká vnější síla :), řekla bych. Něco jako Pinkyn náhodný styk s telepatií, když se sdílením Lucasova transu dostala do kratinkého styku s lodními znaky. Pak přišlo zapomnění, poznání odeznělo. Napiš komentář :), nabádalo mě cosi, ale vzdalovalo se to tak rychle, jak plynuly vteřiny normálního času. A pak se to vrátilo a hebkými prstíky mě to šimralo na zátylku. Našeptávalo to neodbytně: otoč se a podívej se pravdě do očí :). Mám dojem, že koupel v myceliové lázni už nemůže být lepší. O to víc se těším na dokončení. Ale obávám se, že ledová sprcha, která pak s poznáním konce přijde, bude horší než teplota kousek od absolutní nuly vesmírné prázdnoty. Jo, hlasy a hvězdy :). Je hezké, že už invalidní důchod mám, protože šílenství můžu maskovat :). Ale co vy ostatní?