Tokijský ghúl: re 3

„Venku číhá temnota. Bere na sebe lidskou podobu a mísí se mezi nás. Loví nás...“ Na této knize mě uhranula úvodní barevná kresba. (Je to inspektor – kdepak, nepovím) Tak trochu mi připomněla přebal knihy Chlad. Ještě, že ten prst nesměroval dásní až k oku. Ale nemá od toho moc daleko. Jinak obálka vypadá díky tomu strašidelně, ale ne moc krvavě. Naopak obsah příběhu je krvavý dost. Sálá z toho krev, beznaděj, ale i láska a naděje. Taky je to honba za povýšením. Každý má svůj cíl. Citát: Už tě nenechám bojovat samotného! Další z těch kvalitních příběhů z pera i hlavy Sui Išida. Akční, kde se neustále něco děje. Čte se to velmi rychle. Až nebezpečně rychle. Musel jsem si to dát dvakrát, protože jsem nějak moc nevnímal kresbu. Jen jsem hltal situace a text. Nečekal jsem, že tato řada bude lepší, než klasický Tokijský ghúl, ale opak je pravdou. Citát. Tak na krásu!

Poprvé jsem z "Ghúla" celkem rozpačitý. Kresba je znovu parádní, ale celý děj je vlastně jedna velká bitka. Což je trochu kámen úrazu, protože panely skáčou z místa na místo a já se brzo začal v postavách ztrácet. Není to tak úplně oddychovka, jak by člověk čekal, ale čtení paradoxně potřebuje zvýšenou pozornost. Přesto se některé linky pohnou dál a já jsem na další Kanekiho osudy pořád zvědavý.