Město a hvězdy

Clarke vnáší do příběhů přesně to, co mám na sci-fi tolik ráda. Bez krve a násílí si čtenáře přítáhne a rozprostře před ním svět plný divů. Spolu s hlavním hrdinou bloudíte ulicemi miliony let starého města, ale tak jako hlavního hrdinu, tak i vás zde něco znepokojuje a zanedlouho zatoužíte po něčem víc... Po odhalování tajemství vesmíru, tajemství života a vůbec smyslu toho všeho... Po hledání jakési esence, pro kterou se jen stěží hledají slova. Město a hvězdy jsem si opravdu užila a po dlouhé době jsem zase ze sci-fi románu pocítila příjemné duševní uspokojení. Škoda jen, že se u některých závěrečných pasáží autor nezdržel déle, ale nevadí.

Skláním se s pokorou mistře. Píše se L.P. 1956,světlo světa oko čtenářovo zachytilo signál románu Město a hvězdy. No jasně,když se zhasne člověk žasne.Po přečtení Rande s Rámou,jsme si s Charlesem ne tak úplně sedli,ale čas dozrál,bylo na čase vyzvednout ze dna šuplíku jeden restík...ono ejhle,byla to síla.Vskutku síla kterou by mohli společně závidět Bud Spencer s Terencem Hillem dohromady i když jim záda jistí Šimon s Matoušem,je jim to houby platný ty miliardy roků,kde se příběh odehrává jsou prostě drtící. Nojo jenže tenhle Brit,který se začal potápět na Srí Lance,načež se tady usadil,tak na ty miliardy let budoucna zlehounka peče.Miliarda tam,miliarda sem,moc dobře ví,že na takovouhle rozmáchlost budoucnosti se musí jinak.Na přílišné popisy a zacházení do detailů vyspělích technologií by to celé nejspíš poslalo do kopru.Arthur to má pod kontrolou a zvolna buduje atmosféru. Vize lidí a společnosti,neutuchající víra v lidskost samotnou s minimem akce a bez agrese to jde,jak je vidět také. Tak to má být,taková je klasika,uhrane i okouzlí,nadčasově baví.

Kniha nám předkládá chování člověka nuceného ke změně náhledu na svůj způsob života ne jako dokonalý a ve středu vesmíru, ale jako na chybný, zbabělý, plný neuvědomovaného strachu a upravené historie. Příběh je zasazený do daleké budoucnosti. Clarke nezahlcuje matematikou ani fyzikou. Namísto toho neplýtvá fantazií. Překvapuje jak Velmistr buď natolik rozumí lidské povaze, nebo dokáže vyprávěním předložit něco co nejen pochopíte, ale dokážete se s tím ztotožnit.

Clarke vnáší do příběhů přesně to, co mám na sci-fi tolik ráda. Bez krve a násílí si čtenáře přítáhne a rozprostře před ním svět plný divů. Spolu s hlavním hrdinou bloudíte ulicemi miliony let starého města, ale tak jako hlavního hrdinu, tak i vás zde něco znepokojuje a zanedlouho zatoužíte po něčem víc... Po odhalování tajemství vesmíru, tajemství života a vůbec smyslu toho všeho... Po hledání jakési esence, pro kterou se jen stěží hledají slova. Město a hvězdy jsem si opravdu užila a po dlouhé době jsem zase ze sci-fi románu pocítila příjemné duševní uspokojení. Škoda jen, že se u některých závěrečných pasáží autor nezdržel déle, ale nevadí.

Skláním se s pokorou mistře. Píše se L.P. 1956,světlo světa oko čtenářovo zachytilo signál románu Město a hvězdy. No jasně,když se zhasne člověk žasne.Po přečtení Rande s Rámou,jsme si s Charlesem ne tak úplně sedli,ale čas dozrál,bylo na čase vyzvednout ze dna šuplíku jeden restík...ono ejhle,byla to síla.Vskutku síla kterou by mohli společně závidět Bud Spencer s Terencem Hillem dohromady i když jim záda jistí Šimon s Matoušem,je jim to houby platný ty miliardy roků,kde se příběh odehrává jsou prostě drtící. Nojo jenže tenhle Brit,který se začal potápět na Srí Lance,načež se tady usadil,tak na ty miliardy let budoucna zlehounka peče.Miliarda tam,miliarda sem,moc dobře ví,že na takovouhle rozmáchlost budoucnosti se musí jinak.Na přílišné popisy a zacházení do detailů vyspělích technologií by to celé nejspíš poslalo do kopru.Arthur to má pod kontrolou a zvolna buduje atmosféru. Vize lidí a společnosti,neutuchající víra v lidskost samotnou s minimem akce a bez agrese to jde,jak je vidět také. Tak to má být,taková je klasika,uhrane i okouzlí,nadčasově baví.

Kniha nám předkládá chování člověka nuceného ke změně náhledu na svůj způsob života ne jako dokonalý a ve středu vesmíru, ale jako na chybný, zbabělý, plný neuvědomovaného strachu a upravené historie. Příběh je zasazený do daleké budoucnosti. Clarke nezahlcuje matematikou ani fyzikou. Namísto toho neplýtvá fantazií. Překvapuje jak Velmistr buď natolik rozumí lidské povaze, nebo dokáže vyprávěním předložit něco co nejen pochopíte, ale dokážete se s tím ztotožnit.