Hluboké pastviny

Sama povídka mě moc nezaujala, přesto jsem sáhla po románu. Děj jako takový není nijak zvlášť oslnivý, jde tu spíše o příběhy a psychologii hlavní a méně hlavních postav. Ve výsledku knihu hodnotím velmi pozitivně, protože celý příběh je propracovaný od začátku do konce, nechybí v něm dostatek podzápletek, které na závěr vyústí v logický konec. Clarkovi se tu podařilo spojit několik témat, o kterých se často diskutuje. Např. zacházení se zvířaty, jejich využívání lidmi apod. a ještě k tomu ani na vesmír nezapomněl.

Zklamala mě nosná myšlenka knihy a v průběhu čtení mě to dost otravovalo. Hlavně ke konci, kdy se ještě více upřesňovala. Clarkova vize budoucnosti pro mě byla nestravitelná a náš okolní svět je stejně mimo možnou realizaci jeho úvah. Hlavně po filozofické stránce to bylo slabé. Jedině že bych snad nechápal historický kontext - Clark knihu psal před koncem 60. let. Ikdyž se jeho představa budoucnosti příliš nezdařila, při čtení to nakonec příliš nevadilo. Jenže od sci-fi bych očekával nějaký hlubší kontext. Náznaky na konci mi moc nestačily. Clark tam zapojil do děje možnou evoluci světových náboženství a ikdyž se mi jeho představa moc líbila, tak skutečný běh událostí šel i zde jiným směrem. Naštěstí děj byl příjemně pozvolný a zachycoval tři různá časová období ze života hlavního hrdiny. Příběh měl dostatečnou hloubku a moc hezky se to četlo. Jako relaxační četba dobré. Mám obavu, že k některým takovým knihám je čas neúprosný. Jakákoliv předpověď třeba jen na 20 let nutně selhává. Svět je nevypočitatelný. Hlavní hrdina to zjišťuje jak v hlubinách vesmíru tak i oceánu. 70%