2010: Druhá vesmírná odysea

Druhá Odyssea, v porovnání s předchůdkyní je výpravnější, možná akčnější, možná méně filosofická, rozhodně technicky propracovanější a objektivně zábavnější. Autor tentokrát nechává postavy více mluvit. Popisy systému Jupitera a hlavních měsíců jsou dokonalost, a za mě je tohle hlavní důvod, proč děj považuji za výpravnější než v předchozí knize. Čtenář je vtažen do příběhu, doslova, jako by se díval na svět průzorem v trupu vesmírné lodě parkující na orbitě v systému tohoto plynného obra, jako by se účastnil dění na palubě a posouval hranice neznámého. Ano, ten objevitelský pocit, to nadšení z posouvání hranic, průzkum neznámého, je zpět v plné síle. Již jen proto kniha stojí za přečtení.

Poprvé jsem knihu četla před třiadvaceti lety. Byla to vlastně moje úplně první sci-fi kniha. Napsala jsem na ni referát na hodinu češtiny, ale učitelka sci-fi asi moc nemusela, protože jsem dostala dvojku a bylo mi doporučeno, abych si zvolila "literaturu vhodnou pro dívky." Takže od té doby čtu skoro výhradně jen sci-fi a jsem furt dívka :). Nedávno jsem slyšela audiopodobu knihy. Příběh za léta nezklamal, ale tak nějak zastaral způsob vyprávění. Děj je úžasný, o to nic :). A v audiu se sonda Voyager čte jako voyaer (šmírák) :), což tedy ty sondy byly, ale v kontextu to znamená úplně něco jiného :).