3001: Poslední vesmírná odysea

Konečně jsem se dostala k tomu, abych dočetla poslední díl této monumentální série. A po třetím dílu, který mi přišel trochu slabší, se zase Clarke vrátil v plné síle. Na rozdíl od předchozích dílů, zde se mi zdálo, že ubylo technických či vědeckých popisů a vysvětlivek - autor šel spíše po dějové lince jako takové. Což mi samozřejmě vůbec nevadilo. Spousta věcí, co ve vědecko-technickém ohledu chtěl Clarke předat, bylo podle mne dostatečně řečeno v prvních třech dílech. Oceňuji, že se tu autor snažil uzavřít jednotlivé dějové linky a propletence, s nimiž přišel před tím. Informace do sebe zapadají. Aspoň já jsem s tím tady spokojená a stačí mi to. Odnáším si z knihy, potažmo celé série, i určitý přesah - jaké jsou naše reálné možnosti, co se týká cestování do vesmíru? Co všechno je z Clarkových vizí reálné a čeho se ve skutečnosti dočkáme? Jaká je pravděpodobnost, že jsou ve vesmíru mimozemské rasy? A opět - jaká by byla naše interakce s nimi? Co bychom cítili? Zvědavost? Strach? Ochotu se přátelit? Vypukla by panika? Tato série, i když už není nejmladší, si i v dnešní době zaslouží pozornost. Moc doporučuji.

Medzi prvou a poslednou vesmírnou odyseou uplynulo mnoho rokov (ako fiktívnych, tak aj spisovateľských) a u mňa tomu nebolo inak - prvú odyseu som čítal niekedy v deväťdesiatkach a poslednú takmer o tridsať rokov neskôr. Ako sa menil spisovateľ, tak som sa menil aj ja a v podstate som s ním zostarol, však Arthur? Preto mi príbeh, jeho celkové vyznenie a to, čo chcel autor čitateľom odkázať, nuž, mne to prišlo úplne v pohode. Nie, posledná odysea nemá to mystické dačo, čo mala prvá, no na tom nezáleží. Na čom záleží je to, prečo, načo a kvôli čomu obelisk bol tým, čím bol a bol tam, kde mal byť. Bodka. Hotovo. Všetko ostatné je podružné. Takže, milý Arthur, niekedy dočítania.