Lolita

Nesporně zajímavé, zpracováním rozporuplné. Samozřejmě, je to Nabokov, a tak se slova kritiky těžko chápou. Mistrovský začátek knihy střídá slabá střední část, ve které se prakticky (až na pár vyjímek) nic neděje. Závěr je naopak působivý, ale možná příliš drsný a nerealistický. Možná má kniha vysvětlit konání takových lidí, jakým byl Humbert. Ale mně přijde až nechutné, jak právě on smýšlí o bytosti malé Dolores. Nepochopitelné, až místy odporné. Láska. Jeho láska je zvrácená a mrzká. V podstatě se jedná o skvost literatury. Podle jiných a podle těch, kteří literatuře rozumí. Ale myslím, že pro čtenáře, který si chce knihu vychutnat a prožít příběh spolu s hrdiny, je tato kniha těžko uchopitelná a stravitelná. Kamenujte mne, ale já si za tímto tvrzením musím stát.

(Uwaga spoilery!) Před mým třináctým rokem života se kolem mě často manipulovalo se slovem lolita. V očích mého staršího bratra se to míhalo křehkými krasotinkami, které špulily na ulici jazyk, když oslintávaly lízátko. Když jsem se pak táhla já, odpadávaly ze mě sichrhajsky a placky s nápisy "Punk is not dead." Když jsem se pak o něco později seznámila se stručným obsahem knihy, pochopila jsem, že toto slovo a já se neshodujeme. Nechápala jsem, proč Lolitu číst a k čemu je to dobré. Starej chlápek s legračním jménem Humbert Humbert se zamiluje do třináctky, získá ji a pak jako co. Autor bude rejžovat na šokujícím tématu, z něhož by prudérní americký matky omdlévaly do apple pie, a to je asi všechno. Lolitu jsem si přečetla, až když mi bylo dvacet dva. A přehodnotila jsem své názory od píky. Lolita byla to, co jsem od ní nečekala. Všechny ty laciné popisy sexu, které jsme před deseti lety hltaly z Cosmopolitanu, když byla matka u holičky na trvalé, tam nebyly. Zhýralé oplzlosti, prasárničky jako od Donatiena a snaha co nejvíc šokovat, o kterou jsme se snažily o pár let potom, se rovněž nekonaly. Popis lásky Humberta Humberta je lidský a tragický smutný. Lo mě dostala do úzkých a zahanbila mě, protože jsem milovala všechny zoufalé výlevy neschopného HH a nenáviděla tu zakrslou vyděračskou bestii. Je to snad důkaz neskrývané geniality Nabokova, když vás přivede do situace, že zcela nepokrytě fandíte pedofilnímu čtyřicátníkovi a jeho mladinkou oběť nesnášíte? Za mě ano. Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše. Lo-li-ta. Jeden ze začátků knih, na které nikdy nezapomenu. Už vím, co je to Lolita. Není to jen předčasně dospělá holka, které si zotročila staršího muže. Je v tom i utrpení jejího HH, jeho zoufalství, že všechny nymfičky jednou vyrostou, neustálý boj svědomí a chtíče, které mezi sebou bojují na život a na smrt v bitce o něco zakázaného. Zlo čpící z obou charakterů, znechucení, pohrdání a porozumění, to všechno vám dá Nabokov. Lolita je kniha, kterou byste si měli přečíst. Nestane se, že by ve vás nezanechala žádné emoce a nepřipravila závěrečné otázky k poslednímu zúčtování. A to je známka punku (kvality). 5/5

Musela som nájsť naozaj silnú vôľu dočítať to do konca. Monotónne opisy, ktoré miestami s ničím nesúviseli (vyhodený papierik od žuvačky z okna kamionistu, ktorý preletel Humbertovi na jeho okno auta na takmer stranu v čítačke). Dielo je príliš lyrické, obe hlavné postavy mi boli nesympatické a kvetnaté vyjadrovanie plné francúzštiny mi prišlo miestami vložené nasilu za každú cenu (aj keď bolo pár miest, kde sa hodilo), aby Humbert nevyzeral len ako chorý človek. Páčil sa mi psychologický aspekt knihy, nemám s tým typom ľudí skúsenosti a bežne nieje možnosť sledovať takto podrobne ich myšlienky a pohnútky. Zaujímavý bol popis vzniknutého toxického vzťahu a rovanko ako aj vývoj samotnej Lolity.