Ada aneb Žár

Souhlasím s taťkouhrabošem ,že se v této knize autor předvádí:koukejte ,jak to umím.Ale on na to má a vzhledem k tomu,že dílo psal ke konci života, si to mohl dovolit.Budu patřit mezi ty,kteří většinu forků,odkazů,aluzí i iluzí nepochopí,přesto jsem si čtení velmi užil.Fontány sarkasmu,cynismu ,občas jemného humoru,sebeironie i sebeparodie ,tímto vším je okořeněn tento,řekněme,v dnešní době bánální erotický příběh,hodící se ve zkrácené podobě leda do časopisu Leo.Ovšem v Nabokově mistrovském jazykově i obrazně brilantním vyprávění se z něj stává něco,co po přečtení z hlavy hned tak nevymizí.Co se týče jeho úvah o čase a prostoru,něco podobného si myslím od dob,co se mi ve škole snažili vnutit Teorii relativity. :-)

Nabokovovo opus magnum se snaží postihnout plynutí času a samo je dílem v procesu vzniku, encyklopedií jednoho milostného vztahu opatřenou „nezapracovanými“ poznámkami několika editorů. Nejde o knihu na jedno rychlé přečtení. Takřka každá stránka obsahuje tolik odkazů a důvtipných slovních hrátek, že si ji lze vychutnávat jako menu o několika chodech. Přiznávám, že nejsem s to propracovanost Ady plně docenit, neboť neznám zdaleka všechna díla, která autor cituje, parafrázuje nebo paroduje, ale jazyková bravurnost a odmítání konvencí klasických románů (nejen těch ruských) mě bavily od začátku do konce, včetně kapitol, v nichž Nabokov nevypráví smyslný příběh incestní lásky, ale filozofuje nad časem a pamětí. Budu-li v pozdějším věku disponovat dostatkem mentálních sil, rád si knihu přečtu ještě jednou, pomaleji a pozorněji, protože tohle je bez debat vrcholné dílo mistra, které vás po prvním přečtení možná vyčerpá, ale vy jej nikoliv.