Lehké fantastično

“Mrakoplaš neobdivuje své okolí, protože mu před očima probíhá celý jeho uplynulý život a překáží mu ve výhledu.” Původně jsem “Barvě kouzel” z nostalgie přišoupla pátou hvězdu, ale opětovné setkání (po více než čtvrt století) s “Lehkým fantastičnem” mě přimělo hodnocení prvního dílu přitlumit. Protože tohle byla stejně švihlá a ještě zábavnější jízda od začátku až do finále. Terry Pratchett se v úvodních zeměplošských knihách tolik nezamýšlí, nesoustředí se na konkrétní témata nebo nešvary, do kterých by zatínal zoubky svého ostrovtipu. Děj je vlastně jen sledem legračních scének s vachrlatou zápletkou o nutnosti zbavit se mocného zaklínadla, sedícího v Mrakoplašově mozku jako stará ropucha na dně studánky. Žádný intelektuálně náročný humor, prostě čistokrevná sranda pro příznivce fantasy a absurdit. Čaroděj (nebo něco podobného) Mrakoplaš s nadšeným turistou Dvoukvítkem tentokrát nejsou doprovázeni pouze Zavazadlem. Přibude jim pár svérázných souputníků, především tedy proslulý barbar Cohen a jeho masérka/pedikérka. “Samozřejmě že Cohen slyšel o poctivém souboji, ale už v mládí se rozhodl, že s něčím takovým nechce mít nic společného.” Knížku nemá smysl číst bez znalosti “Barvy kouzel”, není samostatná jako většina ostatních dílů série a tudíž ani vhodná pro nováčky, teprve koštující tvorbu Terryho Pratchetta. My ostatní se můžeme bez překážek bavit. Já tedy určitě - zasmála jsem se, spravila si náladu a dávám pět vesmírných těles, aniž by v mém rozhodnutí hrál roli sentiment. “Lehké fantastično” zkoušku časem složilo s vyznamenáním. 85-90%

Opět jsem poslouchala při natírání nekonečných lánů palubek. Krásně navazuje na barvu kouzel (tuším, že bylo i společně zfilmováno), jen mi přišla o kousíček méně vtipná, než předchozí. Ale všichni říkají, že těmito knížkami se pan Pratchett teprve rozjíždí, takže se už teď těším na další pokračování, minimálně, než palubky dojdou.

Pratchett svou výstředně škodolibou a neskutečně zábavnou literární pouť začíná od prvního písmene a prvního slova této části Zeměplochy, tedy od jejího samotného názvu. Prý lehké fantastično... Dílo je napěchované nelogismy, sarkasmy a prudkým ostrovtipem. Možná až přeplácané. Perníková chaloupka, barbar Cohen... Žánrově oddychovka. Ale. Stačí na sekundu polevit v pozornosti a jsem ztracená. Jedinými jistotami zůstávají růžovoobrýlený turista Dvoukvítek, nedostudovaný mág Mrakoplaš a cestovní Zavazadlo. Věci, které se kolem nich dějí, už ale podléhají řízenému (myslím) myšlenkovému chaosu. Nechápu, jak sem se ocitla zrovna támhle, nebo s kým a kde zrovna kdo mluví. Nechápu proto ani dost dobře, jak toto dílo může někdo udržet pohromadě. Pratchett, kdo jiný. Každý se totiž nakonec potká s každým. Téměř. Snad nejvyšší úroveň imaginace, s jakou jsem se kdy setkala.