Příběhy ze Zeměplochy Magický prazdroj Soudné sestry

Soudné sestry, Sudičky, Tři čarodějnice... překladatelova fantazie si mohla vybírat. Mě osobně potěšilo setkání se starou známou a potměšilou bábi Zlopočasnou, ale i s rozvernou stařenkou Oggovou nebo naivkou Magrátou. Klasický souboj nadpřirozených sil nad tím, který z jejich chráněnců dosáhne na trůn / bohatství / štěstí, se v Pratchettově pojetí mění v roztomilou frašku, i když tu a tam nechá Pratchett některou postavu přijít o život. To aby svět duchů byl o něco pestřejší a ten lidský svět zase patřičně zlovolnější. Zeměplocha totiž zažívá královraždu (už zase) a nastává souboj o dědice trůnu a nositele koruny. Královrah totiž jaksi nebudí všeobecný jásot. A že s tím mají ty tři bábrdle co do činění, je nabíledni, vč. toho, že nebohého královského sirotu upíchnou u světských a svěří do rukou trpaslíka Mášrechta. Ale ono nejde jen tak o nějakou bezúčelnou zábavu. Pratchett do humorného příběhu skrývá filozofické myšlenky hodné zamyšlení, nejenom zaslouženého úsměvu. Nesrovnalost v časovém kontinuu mladého TomJana (děti nemívají na trůně ustláno) mě sice trochu mátla, ale jen do času, než jsem si připomněla, kdo je strůjcem. Prostě jen jedna další absurdnost v Pratchettově Zeměploše.

Pratchetta a jeho knihy miluji, opakovaně je čtu, hlavně tehdy, když mi není moc do smíchu a vždy mi zlepší náladu.