Kobold

“Každého lze zkrotit. Jeho slova. Tedy i Kobolda.” Óda na vodu Óda na oheň Přebytky něhy Přebytky lidí Fascinující kniha svým vyjádřením zla. Krutým, téměř vždy pomalým, zprvu nevinným a neviditelným. Stejně pomalu a zlehka nám ho odhaluje a servíruje i autorka. Použití metafor a náznaků, vyprávění retrospektivou a v určitých blocích, absence kapitol…to vše vytvoří zážitek jaký od knihy očekávám. Navic bohatá slovni zásoba a takové to zastavení se nad přečteným, kdy se najednou zamyslíte a ejhle-to je to a secvakne to. To miluju. Stylizace obou příběhů-každý z jedné strany knihy- přebytky lidí a přebytky něhy a následné jejich prolnuti je naprosto mistrné. Skvělá je i nenápadná spojitost s předchozími autorčinými knihami. Jen zírám a tleskám co a jak lze vyjádřit slovy. Naštěstí psanými ve “svobodě” , nejen na sáček od mouky nebo cukru. Dovolím si použít citaci autorky publikovanou v jednom z rozhovorů: “Násilí v mikrokosmu rodiny je metafora totalitních režimů, kterými bylo 20. století nasáklé. A tím pádem i naše země. A nějakým způsobem zůstává tento otisk v chování lidí, v gestech, v mentalitě národa. Jak je možné, že většina menšině dovolí v tak krátké době neskutečné věci? Chtěla jsem ukázat, že vše začíná nenápadně. Lidé s vidinou nějakých krátkodobých výhod se vzdají toho nejcennějšího, co mají. A to je svoboda, sebeúcta a seberespekt.”

Zatím nejtěžší kniha z těch 6, co jsem od autorky četla. A to jak po stránce formální, tak obsahové. Opravdu jsem ten děj protrpěla i procítila, úplně mě to rozsekalo. Bylo těžké se povznést, kniha mě doslova pohltila. Ale dala jsem si úkol, že tuhle autorku chci přečíst, protože ona je něco výjimečného. Dívá se pod povrch, vidí hluboko až tam do temných hlubin, které člověk popírá, nechce si jejich existenci přiznat, ale přitom tuší, že to tam je. A ono to tam fakt je. Nevím, jestli bych tu knihu dokázala strávit v mladším věku.