Příspěvek k dějinám radosti

„Na telegrafních drátech za zahradou se shlukují noty, těla vlaštovek. Kamenem by nedohodil. Ale copak je čas metat kamení? Je.“ Zhluboka se nadechněte a otočte první stránku ... nebojte se, žádný kámen nepřiletí, jen spousta slov ... podobných lavině, která víří, přelévá se, ... slova se různě kroutí, zamotávají, rozbíhají, aby se pak zdánlivě náhodně zase spojila, ... nenechte se ovšem mýlit, tahle lavina, kterou jste spustili,otočením první stránky, má svůj řád a své zákonitosti ... takže, pokud hned na počátku nezpanikaříte, máte šanci ... „plavat“ spolu s přívalem slov a ... vydržet přitom nad „hladinou“ ... Pokud tedy budete mít kliku, a podaří se vám „přežít“, odměnou vám bude zajímavý příběh, ... odkryjí se před vámi těžká témata, jako sex a násilí: „násilí není ničím jiným, než nejkřiklavějším projevem moci“, a věřte mi, že právě u příběhů Radky Denemarkové to platí víc než u jiných, ... odkryjí se vám témata, jejichž význam, ten, který autorka zamýšlela, nemusí být jediný možný, ... spíš se Vám nabídne nekonečně mnoho způsobů, jak tenhle zvláštní příběh interpretovat, a to skrze svůj vlastní názor, svůj pohled na svět ... nabídne se Vám prostor, plný spousty slov, který přesto dává možnost, přemýšlet a promýšlet ... a že budete mít o čem ...

Druhá kniha od autorky. Byla jsem sice připravena na zvláštní styl, ale ten mi ze začátku trochu rušil čtení a místy i orientaci v čase a prostoru. Ale chce to vydržet, naladit se a letět s vlaštovkami :). Tzv: "ženský námět" nepovažuji za výkřik feministek, (trochu to tak vypadá). Jenom se ptám: kdybych nebyla žena, viděla bych to stejně? A čímpak to je?