Kobold

naléhavá témata v extrémně polarizovaném světě s absolutně vydělenými protiklady (muž-žena, zlo-dobro, oheň-voda, agrese-bezpečí, ...) podávaná natolik aktivisticky a totalitně, že skutečnou obětí násilí je tu vlastně čtenář: nesmí si myslet nic jiného, než se mu předkládá, k posílení dojmu a závažnosti v myriádě vzájemně se umocňujících symbolů a kulturních aluzí, z jejichž nakupení se vždycky chca nechca vyloupne nějaký skrytý vyšší význam kdo je ale tím cílovým čtenářem? většina žen se identifikuje s obětí a jen se dál sebelítostivě utvrzuje v přesvědčení o svém nespravedlivém údělu; muž si po 300 stranách variací, že je páchnoucí syfilitický vřed na mokvající sliznici nekrofilního sadistického dementa, nejspíš řekne "tak ať", tedy koho tu vlastně agitujeme?

“Každého lze zkrotit. Jeho slova. Tedy i Kobolda.” Óda na vodu Óda na oheň Přebytky něhy Přebytky lidí Fascinující kniha svým vyjádřením zla. Krutým, téměř vždy pomalým, zprvu nevinným a neviditelným. Stejně pomalu a zlehka nám ho odhaluje a servíruje i autorka. Použití metafor a náznaků, vyprávění retrospektivou a v určitých blocích, absence kapitol…to vše vytvoří zážitek jaký od knihy očekávám. Navic bohatá slovni zásoba a takové to zastavení se nad přečteným, kdy se najednou zamyslíte a ejhle-to je to a secvakne to. To miluju. Stylizace obou příběhů-každý z jedné strany knihy- přebytky lidí a přebytky něhy a následné jejich prolnuti je naprosto mistrné. Skvělá je i nenápadná spojitost s předchozími autorčinými knihami. Jen zírám a tleskám co a jak lze vyjádřit slovy. Naštěstí psanými ve “svobodě” , nejen na sáček od mouky nebo cukru. Dovolím si použít citaci autorky publikovanou v jednom z rozhovorů: “Násilí v mikrokosmu rodiny je metafora totalitních režimů, kterými bylo 20. století nasáklé. A tím pádem i naše země. A nějakým způsobem zůstává tento otisk v chování lidí, v gestech, v mentalitě národa. Jak je možné, že většina menšině dovolí v tak krátké době neskutečné věci? Chtěla jsem ukázat, že vše začíná nenápadně. Lidé s vidinou nějakých krátkodobých výhod se vzdají toho nejcennějšího, co mají. A to je svoboda, sebeúcta a seberespekt.”