Kobold

“Každého lze zkrotit. Jeho slova. Tedy i Kobolda.” Óda na vodu Óda na oheň Přebytky něhy Přebytky lidí Fascinující kniha svým vyjádřením zla. Krutým, téměř vždy pomalým, zprvu nevinným a neviditelným. Stejně pomalu a zlehka nám ho odhaluje a servíruje i autorka. Použití metafor a náznaků, vyprávění retrospektivou a v určitých blocích, absence kapitol…to vše vytvoří zážitek jaký od knihy očekávám. Navic bohatá slovni zásoba a takové to zastavení se nad přečteným, kdy se najednou zamyslíte a ejhle-to je to a secvakne to. To miluju. Stylizace obou příběhů-každý z jedné strany knihy- přebytky lidí a přebytky něhy a následné jejich prolnuti je naprosto mistrné. Skvělá je i nenápadná spojitost s předchozími autorčinými knihami. Jen zírám a tleskám co a jak lze vyjádřit slovy. Naštěstí psanými ve “svobodě” , nejen na sáček od mouky nebo cukru. Dovolím si použít citaci autorky publikovanou v jednom z rozhovorů: “Násilí v mikrokosmu rodiny je metafora totalitních režimů, kterými bylo 20. století nasáklé. A tím pádem i naše země. A nějakým způsobem zůstává tento otisk v chování lidí, v gestech, v mentalitě národa. Jak je možné, že většina menšině dovolí v tak krátké době neskutečné věci? Chtěla jsem ukázat, že vše začíná nenápadně. Lidé s vidinou nějakých krátkodobých výhod se vzdají toho nejcennějšího, co mají. A to je svoboda, sebeúcta a seberespekt.”

Odkládala jsem a zase se vracela, něco mě pořád poutalo. Není to nic jednoduchého, má to neskutečnou hloubku. Brilantně napsáno, ale o tom už jsem přesvědčená dlouho, paní Denemarková prostě má dar psát.