Joker

Namalované je to skvěle, Lee Bermejo odvedl perfektní práci a ansábl Gothamského podsvětí je v jeho podání jednoduše dokonalý. Takový mix gangsterské reality s Batmanovským kánonem, aniž by jedno bylo proti druhému. Vážně moc pěkná práce. K zápletce už takhle pozitivně přistupovat nedokážu. Přestože mám Briana Azzarella hodně rád, tohle je taková ta oslava extrémistické anarchie, kde se ztrácím v myšlenkách i postojích. Což ještě znesnadňuje samotná postava Jokera, který mění charakter častěji než chameleon barvy na diskotéce, takže těžko říct, kdy se mluví vážně a kdy s nadsázkou. Nebo obráceně. Výsledná pointa, že věčné souboje mezi Netopýrem a Klaunem mají takřka vždy nějaké oběti, jež na první pohled nejsou vidět, je fajn, ale formát povídky by možná úplně stačil. Jenže u Azzarella se to má vždycky tak, že po dočtení kteréhokoliv jeho alba ve vás zůstane pocit, že chybí nějaký kousek skládačky, aby člověku docvaklo to podstatné. Takže je klidně možné, že mi uniklo něco mezi řádky.

Jen lehký nadprůměr. Kresba se mi zpočátku nezamlouvala, ale ke stylu vyprávění nakonec sedí dost dobře. O něco horší je to s Azzarellovým pojetím Jokera. Vypravěčské kvality jsou jedna věc, ale ve vystihnutí Jokerova charakteru mi u Azzarella vždycky něco v pozadí lehce skřípalo... Zřejmě je to především faktem, že se z jeho příběhů vytrácí ten "joke", který hlavní antagonista nese ve jméně, což je ohromná škoda. Přiznejme si, Joker prostě není jen další chlap v dlouhé řadě brutálních zločinců s touhou po moci, slávě a penězích, naopak, jeho motivace je mnohdy skrytá a cesta k jejímu naplnění geniálně nepřímočará. Vykreslovat ho podobně čitelně (udělá za každou cenu něco brutálního) jako všechny ostatní záporáky je strašlivě ploché. Takové pojetí se sice blíží Millerovi, ale ten si s vtipnou stránkou Jokerovy postavy přeci jen poradil o dost lépe. Celkově se mi tento "temný" styl příliš nezamlouvá, vytrácí se z něj nepředvídatelnost a upadá do stereotypů, navíc zcela opomíjí zvláštní dynamiku mezi Batmanem a Jokerem, jak ji tradičně známe, kdy je Joker schopen s Batmanem spolupracovat, varovat ho před nebezpečím nebo mu klidně i zachránit život (protože bez Batmana by na světě přece byla ohromná nuda), což by u tohoto komiksu samozřejmě vůbec nefungovalo, tohohle Jokera totiž zajímá jen brutalita a žádná legrace. Ale popojedem - k lepším stránkám komiksu patří určitě netradiční vypravěčský styl z pohledu Jokerova poskoka, který byl poměrně svěžím oživením, a který by si určitě zasloužil o mnoho stránek víc, aby pořádně zafungoval. Celý ten motiv s postupnou proměnou Frosta (odcházím z vězení a budu sekat dobrotu - ale poflakovat se s Jokerem je vlastně super - nebo ne?) byl zvláštně nekonzistentní a potřeboval by rozpracovat. Jako psychologická sonda do duše jednoho poskoka, byť s lehce pochybně vykresleným Jokerem, to mohla být naprostá paráda! Škoda nevyužitého potenciálu, celkově to vidím na 70 %.