Joker

Namalované je to skvěle, Lee Bermejo odvedl perfektní práci a ansábl Gothamského podsvětí je v jeho podání jednoduše dokonalý. Takový mix gangsterské reality s Batmanovským kánonem, aniž by jedno bylo proti druhému. Vážně moc pěkná práce. K zápletce už takhle pozitivně přistupovat nedokážu. Přestože mám Briana Azzarella hodně rád, tohle je taková ta oslava extrémistické anarchie, kde se ztrácím v myšlenkách i postojích. Což ještě znesnadňuje samotná postava Jokera, který mění charakter častěji než chameleon barvy na diskotéce, takže těžko říct, kdy se mluví vážně a kdy s nadsázkou. Nebo obráceně. Výsledná pointa, že věčné souboje mezi Netopýrem a Klaunem mají takřka vždy nějaké oběti, jež na první pohled nejsou vidět, je fajn, ale formát povídky by možná úplně stačil. Jenže u Azzarella se to má vždycky tak, že po dočtení kteréhokoliv jeho alba ve vás zůstane pocit, že chybí nějaký kousek skládačky, aby člověku docvaklo to podstatné. Takže je klidně možné, že mi uniklo něco mezi řádky.

„Vždycky bude nějakej Joker.“ Je tu Two-Face, je tu Poison Ivy, je tu dokonca aj Riddler. A Penguin. A možno príde nakoniec aj Batman, ktovie. Je tu ale hlavne on. Kráľ gothamského zločinu: nepredvídateľný magor, ktorému nejde o moc a ani o peniaze, ale o chaos a o potešenie, ktoré z jeho šírenia má. Skvelá záležitosť, miestami riadne nechutná. Občas tempo stagnuje a postava šoféra Johnnyho mi nesadla (hoci viem, čo ňou tvorcovia chceli povedať, keď ju zasadili do príbehu), ale aj tak 70%. Ale mať to doma je fajn hlavne kvôli kresbe, nie scenáru. Odporúčam aj sequel Batman: Zatracení, ktorí sa odohráva tesne po udalostiach na moste (resp. dokonca čiastočne súbežne s nimi).