Wonder Woman Vůle

Pořád dobré a originální, WW mne v tomto runu skutečně baví. Azzarello do příběhu přidává další nové postavy a linie vyprávění, které mohou působit nadbytečně - kniha však končí dost otevřeně a tak se hůře hodnotí, zda některé části jsou opravdu navíc či jsou jen rozjezdem něčeho většího. Tak snad se v dohledné době dočkáme dalšího pokračování.

Zdá se, že boj o olympský trůn je u konce, zato přetahovaná o nového Diova potomka právě začíná. A zájemců je víc, než by bylo zdrávo. Třetí knihu dvojice Azzerello/Chiang s Wonder Woman v titulní roli otevírá retrospektiva „Do doupěte Mínotaura!“, v němž se mladá Diana snaží přesvědčit boha války Arése o svých schopnostech. Poté už pokračuje příběh, započatý v předchozích knihách, přičemž se rozštěpil do dvou linek. V jedné sledujeme návrat Prvorozeného, ve druhé pak záchranu Zoliina dítěte z rukou Herma, který je na konci druhé knihy unesl. V obou případech mám pocit stagnace, chození do kruhu a zaplnění stránek hromadou žabomyších slovních přestřelek. Vstup Prvorozeného do děje jsem ještě ustál, ale Orion mi do celkového schématu ne a ne zapadnout. Stejně hluchých mi připadá většina konfrontačních dialogů, které se nejspíš snaží být sžíravé a sarkastické, ale jsou jenom hloupé a míjejí cíl o metry a možná i víc. Přes plejádu pomocných kreslířů (starý známý Tony Akins, dále Dan Green, Goran Sudžuka, Amilcar Pinna a Rick Burchett) se mi výtvarné pojetí začíná víc a víc líbit. Když ale není co vzít, není ani co dát.