Wonder Woman Krev

Tenhle jiný pohled na známou postavu mne hodně zajímal a jsem po dočtení spojená, i když jsem doufala ještě v něco víc. Jednoduchost a přímočarost, tak bych popsala kresbu i text. Nic skrytého nebo navíc. Spíše úderný, ale zajímavý nový směr zaměřený na mýty a uvidíme na co dalšího, přece jen první díl slouží opravdu pouze jako představení a rozjezd. Místy bylo nedotažené a mírně chaotické, ale i tak udělalo radost. Jsem zvědavá, kam se série posune!

Přiznávám hned z kraje, že jsem se toho bál. A ne kvůli nějaké genderové předpojatosti - prostě jsem tuhle postavu nikdy neměl rád, podobně jako Supermana. Přičemž jméno Briana Azzarella stejnou měrou zaujalo, jako znejistělo. Kupodivu to ovšem zdaleka není tak hrozné, jak to možná vypadá. Ostřílený kriminální scenárista upustil od významných pomrkávání či nepochopitelných point, a čtenáři naservíroval jednoduchou akční podívanou říznutou řeckou mytologií. Výsledek má takřka Careyovský až Gaimanovský nádech, přitom Azzarello rozhodně nikoho nekopíruje, ani neparazituje. Navíc zůstává správně temný a chlapácký, což je příjemné překvapení v rámci ženských hrdinek. Stylizace mytologických postav a jejich transformace do současnosti, stejně jako nenápadné fórky v dialozích, jsou pak vysloveně šlehačkou na dortu. Pouze se mi tohle nové univerzum těžko montovalo na to představené v Lize spravedlnosti (New 52), ale za tím vidím spíš vlastní neznalost daných řad, než autorskou nerozvážnost.