Jin Ping Mei aneb Slivoň ve zlaté váze

Dost bylo Ximena, v centru děni jsou od teď další členové rodiny i postavy v minulých svazcích jen letmo zmíněné. Konají se návraty zavržených postav. Uzavírá se hlavní linie vyprávění, které vychází z Příběhů od jezerního břehu. Celé je to makabrózní a místy až hororové. Útlý svazek, který je ale oproti těm dvoum předchozím svazkům daleko čtivější. Tady už není čas na ceremonie, tady jde o holý život, o to, přečkat ten nastálý chaos, který se projevuje jak v osobní rovině hlavních postav, tak v rovině obecného rámce, do kterého je děj umístěn, tj. období soumraku a pádu říše Severní Sung. Hodnocení listopad 2023: 9/10 PS - desátý svazek jsem si dal z anglického překladu Davida Todd Roye, který vychází ze stejného zdrojového textu jako překlad český. Moje hodnocení desátého svazku: 10/10. Slovo k románovému celku: Neuvěřitelně prokomponovaný román s dechberoucím závěrem. Těch posledních destek kapitol se odehraje v takřka zběsilém tempu, trochu, jako kdyby to psal autor pod tlakem. Ale v tom celku to má svůj rytmický význam. Začátek, první dva svazky (hlavně tedy svazek první) se odehraje taky v poměrně rychlém tempu. Pak se extrémně zpomalí, nejvíce asi od třetího svazku po závěr svazku osmého. To je až na výjimky vyloženě slimáčí tempo, které má sice svůj význam, je to extrémni transfokace a hyperbolizace, především těch budoárových situací, pijatyk, slavností a sexu, ale tam jsem jako čtenář občas trpěl, někdy toho bylo už prostě moc a hlavně se to stále opakuje, což má opět svůj rytmický význam, ale nejsem už zdaleka tak trpělivý čtenář, jako kdysi, abych to dokázal náležitě ocenit, takže, a to přiznávám, některé ty rozvláčnější pasáže (především od čtvrtého do konce osmého svazku) jsem jen přeletěl pohledem. Ale ten závěr, posledních cca 20 kapitol, je naprosto úchvatných, a to, co bylo tak rozvláčné a pomalé, náhle dostává svůj skrytý význam. Jeden z největších románů všech dob, který ale, řekl bych, nemálo vděčí za svou velikost tomu veskrze geniálnímu zakončení.