Jednoho prosincového večera

Melancholický příběh z pera nám známé francouzské autorky. Krátká novela je psychologickou sondou do života Mathiea a Sáry. Je to příběh o hledání a touze, o pochybnostech, o žádostivosti... Napsaný tak, jak to tato autorka umí, vhodný spíše pro náročnějšího čtenáře, taktéž hledajícího a pochybujícího. Pro mě byla tato novela vybočením z běžného čtiva a kořením pro knihomolské srdce.

.... Každý si v sobě nese nějakou ztrátu nebo stesk, něco, po čem zbylo prázdno ... A není špatný nápad se z toho vypsat .... A tak se hrdina této knihy Mathieu po literárním úspěchu dostává do tvůrčí krize - a do pochybností o svém životě .... .... Když lidé žijí jeden vedlůe druhého, získávají na poznání, na hloubce, ale přicházejí o kouzlo.... Nic už není nedosažitelné .... Vzhledem k tomu, že se jedná o román dřívějšího data, můžeme usuzovat, že pochyby autorky byly překonány .... Protože ani já nevěřím, že by zde Delphine nepromítla něco ze sebe .... Určitě doporučím přešíst doslov Josefíny Formanové .... De Vigan je mistryní gradace psychologického napětí .... Její uvážlivé knihy, které řeší problémy současnosti, určitě stojí za přečtení.