Začalo to několika zmatenými okamžiky, a pak se objevil ostrov. Jenže odměny za objev se většinou nedostává průzkumníkům, ani cestovatelům, ale těm, kdo pak své nohy dostanou co nejrychleji domů --- a když jsou ty nohy stále spojeny s tělem, je to jen bonus navíc --- a když se stane, že takových osob je víc, nastane problém --- a pak je to úkol pro Elánia. Je totiž čas, aby někdo dostal pořádnou lekci --- a pak už nic nebrání tomu, aby se rozjel byznys se zbraněmi --- "jsou pro každého, kdo si je přeje koupit a může zaplatit" "Bez ohledu na to, kdo, jak a kde je bude používat?" Výrobce zbraní byl, jak se zdálo, na okamžik dost zmatený. "Prosím? Obávám se, že --- no samozřejmě, jsou to přeci zbraně!" Jak se tak zdá, Zeměplocha je dost podobná našemu světu --- "Předseda Cechu právníků a advokátů sí odkašlal --- pak nastala diplomatická odmlka" --- a pak už události nabraly spád! Budete číst, jako o život, budete přemýšlet nad významy slov, budete se smát a bude vás mrazit --- --- někdo totiž vyhlásil válku! "Tu dlouho a s láskou pěstovanou tradici." Konflikt, který většinou ukončí, jen když dojdou zbraně! --- resp. když dojde kamení! A pak se ozve TEN hlas: "MÁM TEĎ OBROVSKÉ MNOŽSTVÍ SCHŮZEK." Pravidelní návštěvníci Zeměplochy moc dobře ví, či hlas to je! Zbývá už jen poslední otázka, --- a na či straně jste vy?

Jak to dělal?!? JAK se dokázal pohybovat na tak tenké hraně, jako je téma válečného konfliktu v nápadné shodě s naší - zdá se nevyčerpatelnou - lidskou pitomostí, aniž by jedinkrát sklouzl k mentorování? Jak dokázal tak laskavě a s nadhledem vtipkovat o nekončícím sledu klišé, kterými bez konce argumentujeme na téma rozdílností, mlátíce se hlava nehlava "důkazy", že "my" jsme lepší než "oni", a ani jedinkrát nezesměšnit? Jak? Zdá se mi, že tohle Pratchettovo mistrovství prolíná každým dalším dílem výrazněji. Nemyslela jsem si, vůbec jsem ze začátku nečekala, že bych našla v jedinečné fantasy řadě vedle nadstandardní porce chytré čistokrevné legrace (a napětí) něco, co by mě oslovovalo ještě výrazněji a posouvalo můj respekt k autorovi a bezbřehé potěšení z četby dál a dál. Stalo se. Hrrr na ně! pro mě zatím nejlepší...