Hořící kříž

Najde se tu nespočet pasáží, které nemají žádný hlubší význam a jen vyplňují mezery. Díky tomu je kniha příliš tlustá a docela při čtení brzdí. Nejzajímavější je začátek, kdy se pomalu vkrádáme do děje a opakujeme si, co se stalo minule. Prostředek knihy je spíš jako deník popisující každodenní život v divočině se všemi obtížemi s nimi spojenými. Jak těžké tehdy muselo být se uživit a přežívat. Do toho ještě typické problémy s Jamiem, kterému se prostě smůla lepí na paty. Líbilo se mi však jak Claire popisuje svoje lékařské poznatky, jak si vyrábí vlastní léčiva, pracuje na své krásné zahrádce a tak podobně. Prostě rodinná idylka se směsí dobrodružství. Možná je to ale jen způsob, jak popsat rozdíly života ve dvou dobách vzdálených dvěma stovkami let. Nejzajímavějších bylo asi posledních sto stránek. Konečně se něco dělo, něco důležitého, na co jsme čekali přes třináct set stran. Tuto část jsem opravdu četla jedním dechem, plná napětí. A i přestože jde spíše o hodně otevřenou pasáž, která slibuje další zajímavé věci do dalšího dílu, byla z celé knihy nejlepší. Ale musím se zaměřit i na jiné věci. Na první pohled je vidět, že se těžce šetřilo na papíře. Například oproti předchozí knize, jsou zde stránky tak průsvitné, že je vidět náznak dokonce dvou nadcházejících stránek. A to pro čtení není zrovna nejvhodnější, trošku mě ten text dalších stránek rušil... Další věcí je, že každou knihu překládá někdo jiný. Bohužel není celá série ponechána jednomu překladateli a je to poznat. Co kniha, to jiný pocit. Z toho, co si vybavuji, byl pro mě zatím asi nejlepší a nejvíce sympatický překlad Bubnů podzimu. V této knize je to zase trošku jinak a tak mi ze začátku, několik desítek stran, trvalo si zvyknout na jiný překlad i slovosled. Na jiný pocit z postav či míst. Člověk by neřekl, jak může jiný překladatel tolik ovlivnit knihu. Nehledě na fakt, že jsem narazila na pár chyb, které byly do očí bijící (a tím nemyslím pravopis). Otázkou je však, jestli to přehlédla sama autorka, nebo je to chyba překladatele... Tuhle sérii mám ráda a nedám na ni dopustit. I když jsou v této knize nějaké věci, které se mi moc nezamlouvaly a kniha se mi zdá z celé série prozatím nejslabší, jsem ráda, že jsem ji četla. Spokojenost rozhodně převládá a už se těším na další výlet do minulosti...

Audiokniha Hořící kříž je dalším důkazem mimořádného vypravěčského talentu Diany Gabaldon a potvrzením toho, že i v pátém díle dokáže udržet vysokou úroveň celé série. Jde o rozsáhlý příběh, který má sílu vtáhnout posluchače na desítky hodin a nepustit. Délka audioknihy by mohla působit odrazujícím dojmem, ale v tomto případě jsem ji vnímala jako přirozenou součást vyprávění — příběh byl natolik poutavý, že čas strávený poslechem ubíhal překvapivě rychle. Úvodní část sice působí klidněji a rozvíjí děj pomalejším tempem, ale jakmile se příběh naplno rozjede, promění se v silný a dynamický celek. Právě tato schopnost postupně budovat napětí a udržet čtenářovu pozornost svědčí o autorské jistotě a zkušenosti. Tento díl znovu ukazuje, že Diana Gabaldon dokáže dlouhodobě rozvíjet své postavy i svět, aniž by série ztrácela na kvalitě nebo energii. Pro mě osobně šlo o další potvrzení toho, proč tuto sérii miluji a proč se k ní ráda vracím. Samostatnou kapitolou je interpretace Jitky Ježkové, která je podle mého názoru naprosto dokonalá. Její hlas je s touto sérií pevně spojen a dokáže příběhu dodat hloubku, emoce i přirozenou dynamiku. U takto dlouhé audioknihy je udržení kvality přednesu náročné, přesto zde nedochází k žádnému poklesu energie ani přesvědčivosti. Hořící kříž je zkrátka skvělý po všech stránkách — silný příběh, výborné tempo a interpretace, která poslech proměňuje ve skutečný zážitek.