Hořící kříž

Četla jsem velmi dlouho. Za půlkou jsem si dala dlouhou pauzu, pak se k příběhu vrátila. U Diany se nemůžu zbavit pocitu, že mermomocí chce do příběhu zasadit veškeré zajímavosti, které zjistila, takže má pro nás tisíce stránek, z nichž tak polovina posouvá děj. Druhá půlka je o tom, jak někdo šije, loví, spí,... ovšem dělá to dobově. Četla jsem, jelikož jsem byla zvědavá, co hlavní postavy dál zažijí a se zestárnutím hlavního dua mám stále raději Rogera, který se úžasně adaptoval na dobu 2 století zpátky a přitom k tomu jako profesor historie vůbec neměl předpoklady. Ledový dech už na mě čeká, Diana z nás vytvořila závisláky. Chci vědět, co bude dál.

Opět úžasné vyprávění,jediné co my vadilo,že se kniha špatně drží při čtení:-)

Možná se mi to jenom zdá, ale každý díl této knižní série mi připadá ukecanější a ukecanější. Děj a akce trochu ustupují popisu míst, lidí a pocitů - a přitom Diana Gabaldon umí napsat akční situace tak skvěle, že člověk čte jak v transu! Samozřejmě i popisné části jsou dobře vystiženy a vtáhnou čtenáře přímo na místo, kde se postavy nacházejí, jen jich je (přinejmenším v tomto díle) jaksi přespříliš (stejně jako erotických scén, které doplňují snad každou kapitolu). V každém případě se kniha čte dobře (i když místy zdlouhavě) a hlavní postavy - kladné i záporné - jsou vymyšleny tak parádně, že se budu muset z dalšího dílu co nejdříve dozvědět, jak to s nimi bylo dál.

Na další pokračování Cizinky jsem se moc těšila, proto jsem byla překvapená, že mě kniha ze začátku nijak zvlášť nebavila. Skotské shromáždění, které bylo protkáno spoustou zbytečných postav a politických postojů, táhnoucí se nějakých 150 stran mi přišlo jako bezdůvodné navyšování počtu stránek. Po návratu děje na Fraserův hřeben se příběh naštěstí vrátil do "starých dobrých kolejí" a já si konečně mohla užívat zajímavé příhody hlavních postav. Pouto Jamieho a Claire mě asi nikdy neomrzí a jejich láskyplné rozhovory mám úplně nejradši. Byla jsem příjemně překvapená, že se ke konci tohoto dílu rozuzlila zápletka záhadné existence muže z kmenu indiánů, kdy se v minulém díle nakouslo, že byl nejspíše dalším cestovatelem mezi Kameny, ale linka zůstala neobjasněná. Další plus je, že se do děje příštího dílu nejspíše vrátí mladý Ian. Po dočtení mi zůstal takový příjemný pocit klidu a pohody a těším se na pokračování série, které na mě v knihovně čeká.

Hořící kříž jsem stále odkládala kvůli zdejším komentářům. Nakonec to bylo krásné čtení. Nemá cenu se vyjadřovat k žánru, kdo sérii čte, tak ví, že je to červená knihovna jak bič... Pomalé tempo, které všichni kritizují mi vyhovovalo, méně událostí mi přišlo uvěřitelnější, než překotné kotrmelce a absurdní závěr v Mořeplavci. Stále je to místy přehnané, ale co? Je to pohádka pro ženy a já to tak beru. Mám ráda postavy, vývoj Brianny a Rogera... Popisné pasáže mě bavily, měla jsem dost času si představit prostředí. Oceňuji provázanost zápletky, kdy jednotlivé příhody zapadnou do velkého celku. To mi třeba v Mořeplavci chybělo, většina událostí byla nahodilá a "detektivní" spojovací motiv byl hrozně průhledný. Mrzí mě, že sérii vydává Omega. Žádný obsah, slovníček pojmů, z počátku mi vadil i překlad, pak jsem si asi zvykla... Oproti předchozím dílům se alespoň nevyskytuje tolik překlepů. Zato se dozvíme rozsáhlý seznam, co vše si u Omegy můžeme ještě koupit. Za to ovšem Diana nemůže a postavy knihy také ne. Mě to stále baví, možná čím dál víc.

Pokračování (a opět !!! VAROVÁNÍ PŘED SPOILERY !!!): Poněkud neuvěřitelná mi přišla vítězná setkání hrdinů nad divokými zvířaty (bizon v případě Brianny a Claire, kanec u Rogera a Jaimeho), ale což, jsou to hrdinové, tak jim to přeju, byť si myslím, že v reálu by z toho tak hladce nevyšli. Jen u setkání s hadem stále nechápu jeho účel, jestli to měla být předehra ke sblížení se tchána se zetěm, důkaz predestinace / možnosti změnit historii nebo co. A když už jsme u tchánů, oceňuji konečně trochu lidštější přístup k Frankovi Randallovi, který mi z Mořeplavce vyšel jako totální loser a ještě navíc neřád, který svou zákonitou manželku podváděl (přestože ona mu nasadila parohy, nikdy nepřestala milovat Skota z minulosti, a co jsem z knih pochopila, sex neměli až do Frankovy smrti). Bezkonkurenčně největším loserem Hořícího kříže je Roger MacKenzie, který tímto získává cenu za hrdinu, kterého autorka asi latentně nesnáší. Když jsem pročítala zdejší komentáře a prokousávala se knihou, říkala jsem si, proč se stále opakuje zvolání "chudák Roger"? Jestli kvůli tomu, že mu stále něco hatí svatbu s Briannou? Nebo že má k němu jeho manželka takový ambivalentní vztah (na jednu stranu ho zbožňuje a hluboce miluje, na stranu druhou se k němu v soukromí ložnice chová zvláštně)? Anebo z toho důvodu, že univerzitní profesor, jistý si svojí cenou, v minulosti zjišťuje, že mu jeho znalosti jsou naprosto k ničemu, protože v 18. století se u mužů cení jiných dovedností? A že jím Jaime trochu pohrdá? (V tomto směru mi trochu připadá, že si Gabaldon poněkud odporuje, neb Roger je popisován jako statný a silný muž, v pohodě zvládnul cestu po moři jako námořník, a ač neměl zkušenosti se setím či porážkou dobytka, jistě by zas až takový budižkničemu nebyl.) Když jsem se při čtení dostala k bitvě milicionářů s regulátory, pochopila jsem, kam asi směrovala největší čtenářská lítost vůči Rogerovi. A je mi Drozda v tomto směru taky hodně líto a od autorky mi to přijde víc než kruté. Ale coby optimista věřím, že se to k dobrému obrátí, a byť Fergusovi nový ruka nenarostla, Roger bude - doufám - rehabilitován v plném rozsahu. V souvislosti s Rogerem se těším na další rozvíjení dějové linky Morag a jejího manžela. Něco mi říká, že by se MacKenzieovi mohli usadit na Rogerově půdě věnované guvernérem. Z dalších nitek příběhu jsem zvědavá, zda ještě dojde i na Fanny Beardsleyovou (a její dítě) nebo jsme se s ní už rozloučili. Nejprve jsem nechápala, proč je událostem na farmě věnována taková pozornost, ale jak to u Gabaldon bývá, vysvětlení se mi nakonec dostalo. Ač s Fanny asi kámošky nebudeme, docela mne její příběh zaujal. Znovu otevřená otázka cestovatelů časem mne opět hodně nadchla a mrzí mne, že nemám přístup k předchozím dílům, abych si osvěžila, jak to bylo s tím "dědicem z Lovatu", kterého zmiňuje Geilis v Mořeplavci. Neboť explodující opál a Jemmyho schopnost slyšet kameny je naprosto jasná. Kdybych jen nebyla taková hlava děravá a pamatovala si víc! (Pokud je zde nějaký znalec série, ochotný mi připomenout či vysvětlit do SZ, oč šlo, bude mít můj velký vděk!) Taky se mi líbilo propojení Rogerova vyprávění o smrti matky s tím, co jsem se dočetla v Sedmi kamenech, doporučuji proto přečíst si i dílčí povídky od autorky k domalování některých zmínek v "hlavním" příběhu ;-). Jak tady Gabaldonovou chválím, že vždy něco v knize nakousne a ukončí, tak v jedné věci jsem se rozuzlení nedočkala. Nemyslím tím zrovna Stephena Bonneta, který nahradil v roli superzlouna Black Jacka Randalla, protože je mi jasné, že se s touhle Nemesis Frazerových ještě potkáme, a v podstatě je mi i fuk to, kdo brousil Laoghaire, ale zajímalo by mne KDO TO SAKRA OHMATÁVAL CLAIRE NOHU, KDYŽ SPALA PO JOCASTINĚ SVATBĚ??? :-D Citát: "A co táta?" "Co je s ním?" "Ví. Je jedním z těch, kdo ví, co dělá, co myslíš?" Ruce Claire se přestaly pohybovat, tlukot tlouku ztichl. "Ano," řekla. "Ví." "Je zeman? Tak tomu říkáš?" Matka zaváhala a přemýšlela. "Ne," pronesla nakonec. Vzala tlouk a znovu začala drtit majoránku. Vůně sušené byliny naplnila místnost jako kadidlo. "Je to muž," řekla, "a být mužem není maličkost."