Gantz 5

Jsem šokována! Tedy pozitivně. V dalším díle pokračujeme dál, ale tentokrát mě to bavilo. Dost tomu pomohl způsob vyprávění. No každopádně, další díl si půjčim. Rozhodně.

Přestože vrcholí druhé kolo honěné na emzáky, v důsledku působí páté album jen jako bezradné přešlapování na místě. Akce (tentokrát bohužel bez nechuťáren) trvá celých pět minut, nebo alespoň tolik času mi zabralo „pročíst se“ první polovinou. Ne že bych si stěžoval jakým způsobem Hiroya Oku kreslí - jeho stylizovaná dynamika má bezesporu něco do sebe. Jenže aby si člověk vyprávění skutečně užil, musel by být rozsah jednotlivých dílů minimálně pětinásobný. Každopádně poté, co je další zlej kápo ze hry, vrací se hrdinové do normálního života. Tady mi znovu haprovala logika pravidel pro civil, ale už jsem vzdal pokusy o jejich pochopení. Jen bych si tím zkazil den. Následuje Kuronovo pubertální fňukání nad neopětovaný chtíčem, a pak už Gantz potřetí zvoní na poplach. Takže naštěstí žádná složitá mezihra, ovšem také nic, co by nějak navnadilo na pokračování. Nepočítám-li tedy zvrácené představy, jakýmpak asi způsobem bude nová sestava nesympatických antihrdinů proměněna na karbanátky.