Gantz 3

Další díl si nechám až na zítra, tak tenhle komentář buď nesuďte nebo ignorujte. Třetí díl mi principem výstavby děje připomíná dost současných knih. Dvěstěpadesát stran čekáte, než se v tom pindání začne něco dít. Začne. Ale na posledních dvaceti stranách, takže hodnotíte jako pecku. Ne, Gantz 3 mě na tohle neutáhne. Sice jsme se podívali na stereotyp toho, jak to chodí ve školství. Ale že bych se dozvěděla, proč kluk v patnácti může bydlet ve svém bytě, mi vzhledem k jiné kultuře nikdo nevysvětlil. Sere pes, fakt jo, popojedem. Protože vážení čtenáři, přijde novej prvek. Humor. Keiovi namlouvací techniky mě dostaly. (Já jsem přece tvůj domácí mazlíček a s tím sex mít nemůžeš. Já se ním ale mazlil...) Takže princip konec nám zachrání všechno tady fakt nastal. Ale...kvůli určitým informacím a náznaků čekám v dalším díle maso. Vyjádřim se ještě k sympatiím k postavám. Zatím u mě vede "Lízal", protože ten je prostě nej. A moc toho nenakecá. Hlavně žádné "hnn", takže sympaťák. Navíc, na čtyřech mu to sluší v kombinéze. Snad neuře moc brzo. "Prsatice" by se nudila...

Fascinuje mě, s jak moc nesympatickými hrdiny dokáže Hiroya Oku přijít. V podstatě nikdo z nového osazenstva nestojí ani za zlámanou grešli - násilničtí magoři, namyšlená popstar, psychotická fanynka, důchodkyně s uřvaným vnukem - tohle je vážně tým k pohledání. Po prvních dvou albech je však jasné, že čím víc lidí, tím větší masakr, pročež očekávání další polovačky je zřejmé. Naneštěstí se autor tentokrát zaměřuje víc na sociální zázemí jednotlivých hrdinů a v tomhle ohledu mu fakt jedničku napsat nemohu. Pravděpodobně má důvod neustále naznačovat, že japonská mládež terorizuje všechny kolem a slabší dostávají permanentně po tlamě, protože silnějším nekouří jejich mocné doutníky. Já sice nemám nic proti undergrundové stylizaci, ale tahle prvoplánová černobílost mi už prostě z principu přijde směšná. No a jak se tak nepřímo polemizuje nad krutostí světa, na samotnou zápletku moc místa nezbude. Teprve v závěru se začne dít něco zajímavého, takže bez čtyřky nemá trojku smysl ani otevírat.

Po prvej bitke, sa tu autor viacej zameriava na vykreslenie sveta v ktorom hlavný hrdina žije. A je to doba gangov a agresie. Kde slabší sú utláčaní a skupiny ľudí (hlavne mladších), ktorí rozkladajú spoločnosť. Kei sa s jednou zapletie, ale zisťuje, že oblek má využitie aj v reálnom živote, čo sa mu na konci vypomstí. Inak tu sledujeme, životy ľudí, ktorých si ako ďalších vyberie Gantz a autor nám tu ukazuje ich charakter a snaží sa navodiť pri niektorých určité sympatie, ale nieje dobré si pri tejto sérií nejaké postavy obľubovať, pretože začína ďalšie kolo, a podla minulého boja, pár bômb v hlavách opäť vybuchne. Ich súperom tento raz bude mimozemšťan Tanaka. A aj keď akcia autorovi naozaj ide, príbeh v obyčajnom svete som si predsa len užíval trocha viacej, preto 5* a zvedavý na ďalšie diely.

Další díl si nechám až na zítra, tak tenhle komentář buď nesuďte nebo ignorujte. Třetí díl mi principem výstavby děje připomíná dost současných knih. Dvěstěpadesát stran čekáte, než se v tom pindání začne něco dít. Začne. Ale na posledních dvaceti stranách, takže hodnotíte jako pecku. Ne, Gantz 3 mě na tohle neutáhne. Sice jsme se podívali na stereotyp toho, jak to chodí ve školství. Ale že bych se dozvěděla, proč kluk v patnácti může bydlet ve svém bytě, mi vzhledem k jiné kultuře nikdo nevysvětlil. Sere pes, fakt jo, popojedem. Protože vážení čtenáři, přijde novej prvek. Humor. Keiovi namlouvací techniky mě dostaly. (Já jsem přece tvůj domácí mazlíček a s tím sex mít nemůžeš. Já se ním ale mazlil...) Takže princip konec nám zachrání všechno tady fakt nastal. Ale...kvůli určitým informacím a náznaků čekám v dalším díle maso. Vyjádřim se ještě k sympatiím k postavám. Zatím u mě vede "Lízal", protože ten je prostě nej. A moc toho nenakecá. Hlavně žádné "hnn", takže sympaťák. Navíc, na čtyřech mu to sluší v kombinéze. Snad neuře moc brzo. "Prsatice" by se nudila...

Fascinuje mě, s jak moc nesympatickými hrdiny dokáže Hiroya Oku přijít. V podstatě nikdo z nového osazenstva nestojí ani za zlámanou grešli - násilničtí magoři, namyšlená popstar, psychotická fanynka, důchodkyně s uřvaným vnukem - tohle je vážně tým k pohledání. Po prvních dvou albech je však jasné, že čím víc lidí, tím větší masakr, pročež očekávání další polovačky je zřejmé. Naneštěstí se autor tentokrát zaměřuje víc na sociální zázemí jednotlivých hrdinů a v tomhle ohledu mu fakt jedničku napsat nemohu. Pravděpodobně má důvod neustále naznačovat, že japonská mládež terorizuje všechny kolem a slabší dostávají permanentně po tlamě, protože silnějším nekouří jejich mocné doutníky. Já sice nemám nic proti undergrundové stylizaci, ale tahle prvoplánová černobílost mi už prostě z principu přijde směšná. No a jak se tak nepřímo polemizuje nad krutostí světa, na samotnou zápletku moc místa nezbude. Teprve v závěru se začne dít něco zajímavého, takže bez čtyřky nemá trojku smysl ani otevírat.

Po prvej bitke, sa tu autor viacej zameriava na vykreslenie sveta v ktorom hlavný hrdina žije. A je to doba gangov a agresie. Kde slabší sú utláčaní a skupiny ľudí (hlavne mladších), ktorí rozkladajú spoločnosť. Kei sa s jednou zapletie, ale zisťuje, že oblek má využitie aj v reálnom živote, čo sa mu na konci vypomstí. Inak tu sledujeme, životy ľudí, ktorých si ako ďalších vyberie Gantz a autor nám tu ukazuje ich charakter a snaží sa navodiť pri niektorých určité sympatie, ale nieje dobré si pri tejto sérií nejaké postavy obľubovať, pretože začína ďalšie kolo, a podla minulého boja, pár bômb v hlavách opäť vybuchne. Ich súperom tento raz bude mimozemšťan Tanaka. A aj keď akcia autorovi naozaj ide, príbeh v obyčajnom svete som si predsa len užíval trocha viacej, preto 5* a zvedavý na ďalšie diely.