"jakoby škvírou mezí záclonami proklouzl dovnitř bledý stín odcházejícího dne"
"jako něžné jizvy vám v písečných dunách vašeho srdce zanechává subtilní vlny"
- pro takové věty -
- pro všudypřítomný jazz-
"aspoň hrubou představu jste si o té hudbě udělat zvládli, ne?"
- pro všechny ty imaginární svety -
"vy jste se (ale) nezatoulali do žádného imaginárního světa, ani se vám právě nezdá...
"jakoby škvírou mezí záclonami proklouzl dovnitř bledý stín odcházejícího dne"
"jako něžné jizvy vám v písečných dunách vašeho srdce zanechává subtilní vlny"
-...
"jakoby škvírou mezí záclonami proklouzl dovnitř bledý stín odcházejícího dne"
"jako něžné jizvy vám v písečných dunách vašeho srdce zanechává subtilní vlny"
- pro takové věty -
- pro všudypřítomný jazz-
"aspoň hrubou představu jste si o té hudbě udělat zvládli, ne?"
- pro všechny ty imaginární svety -
"vy jste se (ale) nezatoulali do žádného imaginárního světa, ani se vám právě nezdá žádný hyperrealný sen"
- pro tu svéráznou výpověď o znepokojivých životních cestách -
- pro to, že je to stále a stále zvláštní -
- pro to přemýšlení o věcech -
" které se občas přihodí a vnitřně hluboce zneklidní"
- pro ty nejpodivnější intimní pocity - o kterých se dá vyprávět jen a jen v 1. os. jed. č., protože to je možná ten jediný způsob jak se s podivnostmi mysli vypořádat -
"hlavu máš na krku právě od toho, abys přemýšlel"
Příběhy jež nemají závěr,
podivné situace, jež zůstávají nečitelné,
tady ale všechny principy světa, nebo závěry,
nejsou důležité,
není třeba vědět,
protože důležitá je jen smetana,
lidského života.
A takhle knížka je jí plná!
Přesně tak, jak jsem u pana Murakamiho zvyklá :-) ...
... zní jako jazzové tóny, když Charlie Parker hraje bez doprovodu sólo na altsaxofon, svěží a přímé, bez dalších zbytečností...
"To už se tak občas stává, že se vám něco zdá a přitom jasně víte - tohle je sen - a cítíte zvláštní pohnutí nad tím, že je mí v mém snu přáno cítit tak svěží vůni kávy."
Tak proto!
Číst více
Číst více