Darkdawn

Narozdíl od předchozích dvou dílů, jsem se tímhle Konečně prokousala. Spousta opakování již udaného, spousta opakování těch samých scén, omílání té samé premisy pořád dokola. Děj vlastně docela krátký, takže mám pocit, že byla celá kniha protahována. Snad schválně, protože se autor ještě nechtěl svého světa vzdát? Četla jsem až do konce, protože jsem byla zvědavá na to, jak to dopadne s Měsícem. Hlavní postava už tu v posledních chvílích příběhu stejně přechází z protagonitky na božská stín v pozadí, konec na tom už nic nezmění. Vlastně mi docela vadilo, že autor opustil taková ta krutá překvapení z předchozích dílů a skončil tak, jak skončil. Nu...zklamání.

Láska! Velká, světová láska! Protože TOHLE byl Příběh. Velkolepý svět plný velkých činů, které má na triku jedna malá holka. Jay Kristoff je génius. Myslím, že Tondovi (Rayenovi) a Brendíkovi (Sandersonovi) v boji o přední místo v mém srdci vyrostla vážná konkurence. Nikdynoc je sérií vyprávějící o Mie Corverové a její cestě za pomstou. A ta cesta? Naprosto neskutečná. Plná napětí, které vás donutí otáčet stránky v tempu, jaké smrtelník běžně nezvládne a na každé z nich se servírují tuny sarkasmu, litry krve, temné stíny a poznámky pod čarou (které jsou zážitkem samy o sobě a zaslouží si minimálně standing ovation). Není nouze o zvraty a nabitý děj a najdeme tu takové lahůdky jako například vražednější verzi Bradavic, stínovou kočku, souboje gladiátorů… a další, a další, a další. Kristoff se toho prostě nebojí. Jeho styl je nezapomenutelná jízda, která mě vystřelila z pantoflů rovnou do knihkupectví, kde jsem bez váhání skoupila všechny jeho další knížky.