Nikdynoc

Tak jo, je na čase přiznat si skutečný stav věcí. Jsem starej. Lépe řečeno, jsem starej na moderní fantastiku pro dospívající. Kdybych Nikdynoc otevřel před pětadvaceti lety, byl bych z ní na sto procent nadšený, protože obsahuje všechny ty správné ingredience – mladé hrdiny bažící po pomstě, vášnivé sexuální scény, nějakou tu špetku explicitního násilí a cynické bourání zaběhnutých klišé. Jay Kristoff si znatelně užívá čtenářského nadšení pro věc, pročež vyprávění zasazuje do atraktivního prostředí chladnokrevných zabijáků, kteří podobně jako čarodějničtí učni v Harrym Potterovi mají též svou vlastní školu – zlodějiny a vraždění. Dějová linka téhle stylové fantasy, jež se nepřímo podbízí aktuálním žánrovým trendům, není nijak komplikovaná. Třebaže zpočátku chvilku trvá, než se zorientujete v postavách a jejich motivacích, brzy následuje pětisetstránková akční jízda, v níž není nouze o morbidní humor, ani o nápaditě promyšlený svět. Akorát těch poznámek pod čarou mohlo být klidně méně.

500 stran do me zahucelo bez mrknuti :) ... a musim podotknout, ze me pribeh bavil jiz od prvnich slov. Jay Kristoff to s nimi tedy umi, ma neotrely styl a ten se mi zalibil. Kniha me pohltila, se vsim, co k pribehu patrilo - krev, syrovost, ctivost, humor, uprimnost ve vsech ohledech (pres erotiku po neoblibene zvraty a konce), promlouvanim ke ctenarum... Vse spolu s podmanivym svetem a inspiraci v Rime a Benatkach dava vzniknout nemalo originalni fantasy, jez jistojiste presahla skatulku Young Adult... P.S. Poznamkami pod carou mne velmi bavily :)