Lucie Valoušková
Do třetího dílu jsem šla víceméně s tím, že jsem neočekávala nic úžasného. První dvě knihy se mi zdály průměrné, ale jelikož jen nerada nechávám něco rozdělaného, řekla jsem si, že to ještě jednou zvládnu, abych zjistila, jak to vlastně skončí. Nejdřív musím říct, že uvedení věkové kategorie na čtrnáct let od nakladatele, se mi moc nezdá. Nedělám si iluze, že dnešní mládež není někde jinde než v mojí generaci, ale některé scény byly dost, řekněme otevřené. Nehledě na velké množství sprostých slov, oplzlých narážek a tak podobně. Něco takového bych očekávala spíše v literatuře pro starší, kde by to nebylo až tak zarážející, ale čtrnáct? Opravdu? Ale pojďme ke knize. Velkou část jsem zvládala vcelku rychle. I když mi čtení zabíralo více času než by se mi zamlouvalo. Ale bohužel spousta věcí byla dlouhá a nudná, takže mě brzdila. Ale i tak jsem byla spokojená, protože jsem měla pocit, že se konečně děje něco zásadního. Co taky očekávat od posledního dílu, že? Někdy si říkám, proč se autoři zdržují těmi nesmysly na začátku a musí čtenáři sdělit každou titěrnou myšlenku a domněnku a vysvětlit každý špatný moment z dětství dané postavy a natahovat děj kvůli vývoji postavy, který lze popsat na pár stranách. Jako bychom nemohli být hozeni doprostředka a sem tam dostat nějaké malé okénko z minulosti. Díky tomu bych tuto knihu viděla úplně jinýma očima a víc by se mi zamlouvala (pokud by byla samostatná). Většinu doby to dějově bylo dobré. Autor si vymyslel opravdu zajímavý svět, vysvětlení, které dalo úplně jiný význam všem těm jménům a místům mě rozesmál. Nehledě na to, jak vlastně čtete v příběhu o tom, jak se tato série sepsala. Číst knihu o knize samotné. To bylo dost vtipné. Velká část příběhu tedy měla určitý zápal a dařilo se to naplnit i spoustou akce, humoru a jak už jsem říkala i dost jiných neslušných scén. Měla jsem opravdu dobrý pocit a už si říkala, jak tohle bude nejlepší díl série. Ale to by nemohlo být sepsáno jako desítky jiných knih. Nevím, proč si spisovatelé myslí, že musí děj natahovat na neúnosnou délku, na několik knih, dělat z hlavních padouchů neporazitelné bohy a pak totálně zmastit konec. Bavilo mě to do velké bitvy v Tiché hoře. Kdyby tam děj skončil, byla bych úplně nadšená. Mohlo to skončit jakkoli, ať už šťastně nebo smutně. Mohlo se stát cokoli a mohlo to zůstat i otevřené. Nevidím důvod, proč by všechno mělo skončit vyřešené na sto procent. Ani v životě to tak nefunguje. A tak následující zvraty, které nastaly, mě už spíše štvaly. To, co se dále dělo bylo absolutně přitažené za vlasy a celý můj, dosud dobrý, dojem pokazilo. Scaeva a Mia měli opravdu dost blbý konec, který mě vůbec nebavil a nechápala jsem, proč je zapotřebí to celé takhle zamotat. A to nemluvě o konečném trapném závěru. Po tak krvavé sérii plné těch hnusných popisů, krve, vnitřností a sprosťáren, jsem myslela, že ten konec bude nějaký bombastický, v jiném stylu. Ale ne, to by nebylo přece ono. Takže i když to bylo dost dobře našlápnuté a já si bláhově myslela, jak najednou změním názor, přikláním se k lidem, kteří nad sérií nejuchají a spíše brblají. Hodily by se velké proškrty, hodilo by se omezit sprosťárny, nebo knihu napsat pro jinou věkovou kategorii se staršími postavami, konec bych naprosto přepsala. Ale co, nakonec jsem do toho šla s tím, že mě zase zklame...