Čínská hra o dvou tazích

Křižník Thór byla neskutečná jízda, která představila svět budoucnosti za cca 50 let, svět s reálnou možností nastolení. Novotný kromě rozvratu západní enklávy ve své vizi nastínil i technický pokrok v oboru automatických strojů (alias umělé inteligence a robotů). V Křižníku Thór taková budoucnost mohla být nevyslovenou možností, ale v Čínské hře o dvou tazích šlo o denní rutinu a zkušenost poručíka "Lazara" Frýdla. Byl z toho cítit silný cyberpunkový nádech. Svět nicméně neovládaly zlotřilé korporace, ale jedná rasa, jedna strana, jeden národ pod rudým praporcem. Na vše – od práce, po společenský život až po to, co sleduje člověk na internetu – dohlížel obrovský státní aparát, který kontroloval své občany téměř na každém kroku. Jedinou výjimku tvořili občané, kteří se vzbouřili vůči nového světovému řádu a utekli do divočiny a oblastí zamořených jaderným spadem. Ve křižníku Thór byla narůstající síla Číny vidoucí na každém kroku. Nutila mě klást si otázky kolem vlivu Číny na svět. Jisté odpovědi se mi mohlo dostat v úvodní povídce "Jenkins, Bonzaček a vlci" ve zmínce o Stoletém maratónu a také ke konci, kde plukovník Wang krátce ale trefně rozebírá a dává vinu západní (evropské) civilizace za většinu pohrom na tomto světě (války, ekonomický aparát, genocidy, ekologie). Čína, jako uzurpující velmoc, tak nebyla hlavním tématem, jak by se mohlo z názvu a události zdát, a vlastně tím defacto nebyla ani umělá inteligence, jak jsem se domníval já, ale celé vyústění bylo vcelku nečekané, nicméně nemohu se rozhodnout zda-li v pozitivním či negativním duchu. Na knize jsem musel ocenit Novotného zajímavý mix žánrů. Cyberpunk se mísil s noir a typickou českou kriminálkou, přičemž následně atmosféra přešla na rádoby postapokalyptickou notu, když Frýdl s Ester zavítali do radioaktivní Zóny kolem Temelína vystřižené jak ze Stalkera: lidé žijící v enklávách, rozpadlé a sotva fungující výdobytky minulosti, rozmach přírody tam, kde kdysi dlel člověk. Trochu jsem však postrádal Novotného jedinečný rukopis patrný na technických detailech a popisnostech příběhového pozadí. A ještě jeden malý prvek musím ocenit. Hlas dědy Filipa byl nedílnou součástí Frýdla a jeho společník. Reflektoval názorově staré časy (naši současnost), vtipně komentoval některé události a poskytoval náhled, který mohl být nápomocen v Lazarově práci. Byl to ten druh hlasu, jež tradičně slýcháváme v noirovych detektivkách. Bohužel jeho hlas se příchodem Ester ve zhruba druhé polovině děje vytratil.

Zvláštní nápad okořeněný tím, že obsahuje plno malých zmínek a narážek na věci současné a nedávné a předjímání toho, co by mohlo přijít. Pobavily mě hlavně připomínky Green Dealu, epidemie, sucha a ekologických změn. No ale jestli nás jako lidstvo čeká taková budoucnost, tak úplně nevím, jestli se jí chci dožít.