Jsem opravdu rád, že jsem měl možnost tuhle knihu si přečíst. Protože jsem do styku s jachtami nikdy nepřišel, nijak mne nezaujaly detailní popisy jednotlivých plaveb a nejrůznějších manévrů. Mnohem zajímavější bylo seznámení se s místy, kam Ransome své příběhy situoval. A daleko nejzajímavější bylo potvrzení mé předtuchy(a jistě nejen mé), že pro postavy jednotlivých hrdinů skutečně existovaly více či méně jasné vzory. I s odstupem času mne zamrzel konflikt, do kterého se Ransome s Altounyanovými dostal. Pokud bych měl hypotetickou možnost se s jednou z reálných postav potkat, zřejmě bych volil Taqui. Jak podle popisu, tak podle fotografie se mi jeví velmi sympaticky. Vstoupíme-li ovšem na půdu naprosté fikce, a připustíme-li, že bych se mohl setkat se třemi (a pouze se třemi)postavami z autorových knížek, tak by to byli Nancy, Roger a Dorotka. Vůbec to ovšem neznamená, že bych nechtěl potkat i ty ostatní...:-). Ono okouzlení Ransomovými příběhy a zejména jejich hrdiny u mne ale vzniklo už dávno a to jsem ještě nad nějakými skutečnými vzory ani zdaleka nepřemýšlel. Ostatně - nebylo to vůbec nutné. Okouzlení tu bylo, je a stále trvá,bez ohledu na to, zda hrdinové byli, či nebyli skuteční. Neztotožňuji se zcela ani s literárním rozborem postav pana Novotného. Pro mne Zuzana určitě není "podivná",ale skvěle vyvažující Walkerovic "sestavu", Roger pro mne není poťouchlý, zlomyslný prosťáček, ale velice vtipný, malý rošťáček, právě tak Peggy v mých očích rozhodně není prostoduchá(??) a jednoduchá dívka, jen to prostě ve stínu Nancy nemá nijak snadné - a Nancy mám velmi rád i navzdory tomu, že se její typ "snadno zobrazuje"... Mám je prostě rád všechny, jen snad některé o malinko víc :-) a proto jsou mi knihy, kde je celá "osma" kompletní, nejbližší. Takže - díky, pane Ransome, za vaše knihy a : Swallows and Amazons Forever !

Kapitán Novotný popisuje 5 cest, které podnikl do míst spojených se životem a tvorbou A. Ransoma. 4 z nich byly přímo za tímto účelem naplánovány, pro pátou to byl (hlavně pro Kapitána) takový bonus. Já, jako typická suchozemská krysa, nemohu 100% docenit a ocenit všechny zážitky a údaje z plaveb, ale chápu, že poskytují neocenitelnou pomoc pro každého, kdo by chtěl podniknout něco podobného. Tak jako u každé jiné četby jsem vzala celou posádku za svou, byla jsem jim na všech místech po boku, prožívala jsem s nimi radost z objevování. Zdrtila mě zpráva o nemoci a smrti Admirála, úžasné ženy, která na mě zapůsobila už jen tak ze stránek. Lodní deník, cestopis ... a teď hlavně to, co mě na knize hned zaháčkovalo ... život A. Ransoma a pozadí jeho knih. Snad jako každého mě od prvního seznámení s Vlaštovkami a Amazonkami zajímalo, jestli posádky opravdu existovaly - a místa, lze je někde najít - a co s nimi pak bylo? I jak se sám Kapitán přiznává ke stejnému - je mi nakonec asi tak, jako když se dozvíte o pokladu, vynaložíte spoustu času a úsilí, představujete si, co asi v něm bude, úplně si ho zhmotníte, a pak najednou nad ním stojíte, otevřete víko. Na jednu stranu uspokojení ... mám zodpovězené otázky, které mě tak dlouho trápily, na druhou rozčarování ... od teď mě už "položky pokladu" budou vždycky tížit, až otevřu některou z knížek. Ale stejně myslím, že se nevzdám toho, co jsem si po celá léta tvořila ve své fantazii :-).