Když se František Novotný rozhodl, že začne psát sci-fi, chtěl vytvořit pásmo povídek a románů, které bude líčit anabázi lidstva při dobývání kosmu. A to v rozsahu několika tisíciletí. Hodlal pracovat s vesmírem, kde nebudou žádní mimozemšťané, neboť stále zastává názor, že lidská agresivita zcela stačí, aby dějiny vesmíru s jedinou lidskou rasou byly dostatečně pestré, a přiznejme si, také dosti krvavé. Předpokládal, že vesmír by se mohl stát útočištěm různých sekt a společenství, chtějících prosadit jiné zákony a životní zvyklosti než ty, které platí na Zemi. Díla, vycházející z tohoto paradigmatu, rozsáhlejší a převážně z „hlubokého vesmíru“, nalezne čtenář v třetím tématickém souboru osmi delších povídek s názvem Ramax.