Bílá Voda

Kniha se zabývá pro čtenáře velice zajímavý tématy - u nás často dosud opomíjenými: vztah státu k církvím a vztahem k ženám - jednak vztahem církve k ženám a také vztahem společnosti k ženám za minulého politického zřízení. Ohromné úsilí badatelky! Někdy se mi zdálo, že chce své úsilí "prodat na trhu" a tak mi té vědecké a dokumentační práce připadá až moc a má to vliv na celkový dojem z knihy a mně to vyrušovalo při čtení. A tak se může stát, že tento nepoměr mezi vědeckou či dokumentační studií a románem bude dalším čtenářům vadit. Další knihy autorky si přečtu.

Nejprve začnu kritikou knihy a výčtem chyb. Kniha Bílá voda jich má hned několik. 1. Mohla být klidně delší. Nedělám si srandu. Opravdu mohla být delší. Člověk by chtěl s těmi silnými ženami prožívat jejích vítězství a prohry, které zažívaly za zdmi chátrajícího kláštera, mnohem déle. 2.Po přečtení této knihy je velmi obtížné najít další knihu ke čtení. Posledních 14 dní se snažím začíst do už asi šesté knihy a nic. Člověk se neustále v myšlenkách utíká k Bílé vodě a poslání té knihy. 3. (opravdová výtka) mohly být ještě více dopodrobna vylíčeny životy řeholnic v klášteře po revoluci. Zejména ve vztahu k církvi a k jejím proměnám. Ovšem kniha má samozřejmě i spoustu kladů. 1. Skvěle vymyšlené dvě dějové (časové) linky, které spolu po celou dobu úzce a zcela souvisí. Jsou jako ostří nůžek, která se k sobě nezadržitelně blíží, aby se po revoluci spojily. 2.Úžasný jazyk a skladba vět. Opravdu se to čte samo a člověku až srdce plesá nad některými pasážemi, odstavci, či jednotlivými větami. Za všechny: (...Na to odsouzená prohlásila, že pokud se tam venku věci změnily tak, že je za blázna považován ten, kdo odmítá zaprodat své svědomí, tak že raději zůstane tady (pozn. ref.: ve výkonu trestu), neboť má své mínění o tom, proč se nesvézt na lodi bláznů, která se řítí to pekla...)" 3. Vůbec mi nevadí, že příběh je "slepeninou" z různých míst a je "pouze" inspirován místem a událostmi. Je to román a jako takový si nehraje na naučnou, či odbornou literaturu. Je potřeba k tomu tak přistupovat a respektovat tuto volbu autorky. 4.Pasáze z archivů jsou naprosto dokonalou sondou do uvažování komunistických zrůd a jen to člověku dává další dílek do skládačky celého obrazu oné doby. Na závěr jen drobný osobní poznatek ze Světa knih, kde paní Tučková měla besedu a autogramiádu. Autorka mě překvapila svou skromností, otevřeností a srdečností. Moc děkuji, že jsem se s ní mohl setkat osobně, položit jí dotaz a také s ní prohodit pár slov. Knihu hodnotím 100% a vřele všem doporučuji. Opravdu se jedná o výjimečný počin na poli české a možná i evropské literatury.

Román se četl dobře, až na ty skutečnosti, které tolik připomínaly tu nelehkou dobu. Autorka nám na příběhu hlavní hrdinky dává poznávat proměnu místa, kde byly internovány řeholní sestry, které se věnovaly zčásti i léčbě lidí, kteří v důsledku svých životních zklamání potřebovali pomoc. Román zachycuje dlouhé období, ve kterém se nachází jak klady, tak i nedostatky. (Nedá se však říci, že se vše odehrálo tak, jak to kniha popisuje. Není to dokument, ale román!) Ale z historie se snažme poučit a vnášejme do současné doby ty ideály, které nás posilovaly v době, kterou spisovatelka popisuje. Snad i nová generace pochopí, že to nebylo lehké a že každá doba přináší nové nároky, které je třeba zvládat. Ale pokud máme víru, nejsme na to sami!