Miliónový časy. Povídky pro Adru

Zdařilý výběr povídek současných českých autorů funguje jako celek, vedle toho ale slouží i jako jednoduchý kompas mezi tuzemskými autory. Díky tomuto sborníku vím, která díla si chci doplnit. Sice ne každá povídka mne uhranula, ale řada ano. Byl jsem příjemně překvapen a litoval jsem, že je to, vzhledem ke svému rozsahu, jen četba na jeden den. A musím vypíchnout i krásné illustrace Veroniky Holcové.

Vzhledem k tomu, že povídkový soubor se špatně hodnotí, zvlášť když každá povídka pochází z pera jiného českého spisovatele, dovolím si vám dnes nabídnout jen takovou kratší recenzi. Představím vám projekt Povídky pro Adru. Povídky souborně vyšly v knize s názvem Miliónový časy a všechny tyto povídky měly jediný účel a to podpořit humanitární organizaci ADRA, kterou i vy můžete podpořit koupí právě této knihy. Zadní anotace povídkového souboru uvádí, že celkem jednadvacet krátkých prozaických textů původně vycházelo v literární příloze deníku Právo. Společné téma všech povídek je cesta, kterou však autoři pojímali různě. Celkový seznam autorů přikládám v podrobnostech o knize, ale pro začátek bych jmenovala ty nejznámější jako je Kateřina Tučková, Miloš Urban, Emil Hakl, Petra Soukupová, Jaroslav Rudiš nebo například Tereza Šimůnková. Všichni tito autoři se vzdali nároku na honorář ve prospěch humanitární organizace ADRA. Když má Hakl ,,protekci", je to jedině dobře Miliónový časy ve skutečnosti obsahují povídek dvaadvacet, neboť byly doplněné o dodatečně napsanou povídku Miloše Urbana. Musím uznat, že napsat povídku, která nemá víc než 10 tisíc znaků, není pro spisovatele píšící romány, asi zrovna nejideálnější. Musím ale zároveň uznat, že se toho všichni zhostili velmi dobře a dali dohromady zajímavé příběhy. Bohužel mě některé povídky vůbec neoslovily a já ke konci ani nevěděla, co tím chtěl vlastně autor říct. Jenomže on tím možná nechtěl říct vůbec nic. Naopak některé povídky mě natolik zatáhly do děje, že jsem po těch pár minutách litovala, že povídka končí. Mezi povídky, které mě vtáhly do děje, patřila především povídka Cesta od Kateřiny Tučkové, Tátův velký svět od Arnošta Goldflama nebo Puk od Terezy Šimůnkové. Skvěle jsem se bavila u Miliónových časů od Emila Hakla a byla jsem moc ráda, že tato jediná povídka překročila stanovený limit znaků. Nedala se zkrátka zkrátit natolik, aniž by nebyl oslaben její děj. Byla jsem z ní doslova unesená. Zajímavou povídku také napsal Jaroslav Rudiš, který vytvořil postavu prvního Čecha v německém městě, který si tento titul nenechá za nic na světě vzít. Stejně tak mě zaujala i poslední povídka Miloše Urbana, který tak trochu řešil rasismus a národnostní rozdíly v závislosti na psychice člověka. Závěrem Suma sumárum mě ale asi čtvrtina povídek vůbec nezaujala, a proto bych své hodnocení zvolila 4/5, ale vzhledem k tomu, že kniha má tak nádherné poslání a všichni autoři mají dobré srdce, volím s čistým štítem 5/5. Myslím si, že každý si v tomto souboru najde oblíbenou povídku, stejně tak si myslím, že vás ani vaši nejoblíbenější autoři, na jejichž styly jste zvyklí, nezklamou. Za zmínku jistě také stojí ilustrace Veroniky Holcové, které celou knížku působivě doplňují. A tak řada oblíbených českých spisovatelů, řada zajímavých povídek, dobrý skutek a krásná obálka, vás jistě stejně jako mě, navnadí ke koupi Miliónových časů.