Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
86%
(3093 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
5.3.2023
46
Nevím, proč mě knihy Kateřiny Tukové zatím míjely, tahle si ale našla cestu z místní knihovny a rozhodně velký čtenářský zážitek. Osudy řeholnic odsunutých do integračního kláštera za horama, vodama... do Bílé Vody, osudy podzemní církve a její kněžky, příběh mladého otce Jana i průvodkyně celou knihou Leny, to vše umně propojeno do jednoho kompaktního celku. Úžasné. Rozhodně není potřeba se bát dotace...
Nevím, proč mě knihy Kateřiny Tukové zatím míjely, tahle si ale našla cestu z místní knihovny a rozhodně velký čtenářský zážitek. Osudy řeholnic odsunutých do...
Nevím, proč mě knihy Kateřiny Tukové zatím míjely, tahle si ale našla cestu z místní knihovny a rozhodně velký čtenářský zážitek. Osudy řeholnic odsunutých do integračního kláštera za horama, vodama... do Bílé Vody, osudy podzemní církve a její kněžky, příběh mladého otce Jana i průvodkyně celou knihou Leny, to vše umně propojeno do jednoho kompaktního celku. Úžasné. Rozhodně není potřeba se bát dotace téměř 700 stránek, rychle to uběhlo. Doporučuji!
Číst více
Číst více
23.11.2022
42
Bolest,
tluče na bránu,
a pak rozpačité ticho.
Prázdno v duši,
zuby zatvrzele zaťaté,
mlčení,
jen navenek,
zato v nitru …
Rozhořčení,
z pokrytectví – v mnoha podobách,
z bezohlednosti – „nehodný člověk, stará se o lidskou duši“,
ze zákeřnosti – „má často tvář tak laskavou“.
Bílá voda vás uvítá obrazem rozkladu, zmaru a trýzně, z chrámu a kláštera jsou jen „dva nevidomí, jimž se podařilo...
Bolest,
tluče na bránu,
a pak rozpačité ticho.
Prázdno v duši,
zuby zatvrzele zaťaté,
mlčení,
jen navenek,
zato v nitru …
Rozhořčení,
z pokrytectví – v...
Bolest,
tluče na bránu,
a pak rozpačité ticho.
Prázdno v duši,
zuby zatvrzele zaťaté,
mlčení,
jen navenek,
zato v nitru …
Rozhořčení,
z pokrytectví – v mnoha podobách,
z bezohlednosti – „nehodný člověk, stará se o lidskou duši“,
ze zákeřnosti – „má často tvář tak laskavou“.
Bílá voda vás uvítá obrazem rozkladu, zmaru a trýzně, z chrámu a kláštera jsou jen „dva nevidomí, jimž se podařilo přežít jakousi katastrofu“.
Čeká vás podivný pohled do podivných míst, a pak přijde nečekaná zpráva, která přiletí a chová se jako kulový blesk.
Pověst o zázraku Mariafilf se rozletěla krajem,
je to přívětivý hlas, co vypráví, o monumentálním barokním chrámu a masivním bloku kláštera,
je to něžný hlas, který se obrací k Bohu, jeho laskavá slova vycházejí z nitra.
Jenže … „některé věci, co se říct měly, se prostě neřekly.“
Román Kateřiny Tučkové je pro mě plný protikladů, které autorka s mimořádnou fantazií precizně poskládala do dramatických životních příběhů, jež se proplétají, aby našly jeden společný základ … „minulost pronásleduje“!
Fikce vs. realita, řádně promísené dle originálního vlastnoručně připraveného, řádně promyšleného a v období jedné dekády propracovaného receptu … tak to je Bílá voda – tvůrčí vyjádření emocí, jež Kateřina Tučková nasbírala v příbězích z archivů (ve kterých, jak sama často říká, tak ráda hledá). Považuji to jednoznačně za její značku, za přidanou hodnotu – a je to přesně to co na její práci obdivuji a kvůli čemu její příběhy ráda čtu.
Samotný příběh, vyprávěný ve dvou rovinách /Lena – řeholnice/ ve mně přiznávám spoustu emocí vyvolal, během čtení jsem je často dlouho zpracovávala /ten Lenin o dost méně, vlastně mě Lena trochu iritovala a moc sympatická mi nebyla, proto 4*, ale je zajímavé sledovat níže v komentářích, že u některých čtenářů to bylo přesně naopak :-)/, každopádně knížku doporučuji, zvlášť těm čtenářům, kteří v příbězích právě emoce v jejich široké škále, hledají.
„… abych se s vědomím lidských slabostí stal pokornějším člověkem …“
Číst více
Číst více